Alexander Tolčinský: Zvítězí na Ukrajině Messnerova koncepce?

Koncepci Jevgenije Messnera, jak se její autor, výše zmíněný důstojník jmenoval, uplatnil ruský prezident Putin na Krymu a nyní na východě Ukrajiny.

Úřady v Kyjevě, které vznikly po svržení bývalého prezidenta Viktora Janukovyče, už několik dní hovoří o masivní protiteroristické operaci na východě země. Jenže výsledky jsou minimální. Proč? Důvodů je několik. Vláda v Kyjevě ani současný prezident nemají mandáty, které by vyšly z voleb. Nemají dostatek zkušeností, přesněji řečeno téměř žádné zkušenosti s vedením státu a s loajalitou ozbrojených složek je to nejednoznačné. Viz informace o dezercích na stranu proruských povstalců na východě země.

Vláda v Kyjevě nemůže počítat s vojenskou pomocí od NATO. To by pravděpodobně vedlo k otevřenému ozbrojenému konfliktu. Bojůvky z diskutabilního Pravého sektoru jsou sice nyní vřazovány do takzvané Národní gardy, to ale asi není to pravé ořechové. Vzpomeňme si na polovojenské jednotky během válek v bývalé Jugoslávii.

Čtěte také

Použiji nyní slov poradce polského prezidenta pro zahraniční politiku profesora Romana Kužniara. „Ukrajinská vláda nemůže za současné situace na východě země uspět, protože na to nemá ani dostatek sil, ani odvahy. Připomíná mi to situaci před trojím dělením Polska. Moc krále neustále slábla na úkor šlechty z regionů.

Nakonec to skončilo trojím dělením Polska mezi Rusko, Prusko a Habsburskou monarchii. Současný stav takzvané protiteroristické akce proti povstalcům na východě Ukrajiny mi připomíná děj na jakési vesnici, kde řádí šílenec se sekyrou a všichni se raději zabarikádují doma, než aby mu někdo v jeho konání zabránil. Včetně policistů, kteří se opevní na své stanici, aby se jim nedej bože něco nestalo. Ale takhle se za udržení jednoty země nebojuje,“ dodává profesor Roman Kužniar.

Další příčinou je i postoj obyvatel východní Ukrajiny. Žádný viditelný odpor proti přebírání moci proruskými povstalci, kteří jednoznačně porušují zákony, tu není cítit. Proti vyhlašování lidových republik- doněckých, oděských nebo i dalších quasi států, ještě nikdo z místních výrazněji neprotestoval.

Vojáci ukrajinské armády v Kramatorsku a Slavjansku. Místní obyvatelé je přesvědčují, aby odjeli|foto: Martin Dorazín

Jistě, část populace je vývojem zaskočena, bojí se bezvládí a ukazuje se i přehnanost odhadů, že se obyvatelé východních regionů ztotožnili s nezávislou Ukrajinou, a to kvůli faktu, že značná část z nich hovoří rusky. Myšlenkově jsou stále ještě v Sovětském svazu a jeho symboly pro ně nejsou Oleksandr Turčynov, Majdan, nebo Arsenij Jaceňuk od nichž necítí tlak. Sílou v tuto chvíli naopak překypuje Rusko, Kreml a jeho současný vládce Vladimír Putin.

A ten chce jediné. Ukrajinu co nejvíce obrat o ruskojazyčné regiony a z jejího zbytku udělat v uvozovkách „spřátelený“ stát. A to ne ten typu poválečného Finska, kterému se alespoň nevměšoval do vnitřních záležitostí. Moskva nehledá finského prezidenta Kekkonena, který po desetiletí dbal na to, aby si sovětské vůdce nerozhněval. Kreml nechce finlandizovanou Ukrajinu, ale zdeptaný povolný stát, kterému bude zamezeno členství v Evropské unii a v NATO, bez ohledu na to, zda by si to Ukrajinci přáli, nebo ne.