Alexandr Mitrofanov: Jak přistupujeme k minulosti

Hlavním tématem bylo výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Ale diskutující se dotkli i vztahu k současnému Rusku, které prochází rozsáhlou ideologickou resovětizací.

Jiří Dolejš si to ale nejspíše nemyslí. Řekl něco jiného. Podle něj je Vladimir Putin hlava kapitalistického impéria, v němž existuje pluralitní demokracie, někdy ale takzvaně řízená. Místopředseda ÚV KSČM ohledně anexe Krymu Ruskou federací dovede z vojenského hlediska pochopit, že Moskva potřebuje Černé moře a potřebuje svůj vojenský přístav.

Také chápe, což v pořadu tlumočil, že Kreml se mohl cítit ohrožen Severoatlantickou aliancí. Z ní by mohlo Česko podle Jiřího Dolejše případně vystoupit, což by byl legitimní krok, protože taková procedura existuje a KSČM by ostatně preferovala jiný bezpečnostní systém pro Českou republiku. Asi z nedostatku času nezaznělo, jaký.

Po pořadu jsme s Jiřím Dolejšem chvíli pokračovali v dialogu na Twitteru. Není to všeobecně sdílená platforma, proto si zde dovolím vylíčit naši komunikaci. Pan Dolejš zopakoval, že azyl pro černomořský flot je pro Rusko opravdu zásadní (flot je rusky námořnictvo). Namítl jsem, že nevidím sebemenší důvod pro takovou empatii vůči impériu, které mě oficiálně prohlašuje za nepřítele.

Čtěte také

„Hodná a zlá impéria – tak to je přesně to nač nevěřím,“ odpověděl pan Dolejš. Na mou poznámku, že pro stát jako Česko platí, za koho jej větší stát má: za nepřítele či spojence, a jak se vůči němu chová, reagoval, že to je věc taktiky, jinak impéria mají jen své zájmy (1938 jako 1968).

Nezbylo než namítnout, že pokud taktika velí mít empatii vůči Rusku a mluvit o vystoupení z NATO, jde o objektivní něhu k dubisku. Argumentem pana Dolejše bylo, že impéria obecně když mohou, tak „berou“, v tom je potíž jejich selektivního moralizování. Uzavřel jsem debatu slovy, že my jsme už 25 let zabraní Spojenými státy americkými, žije se nám děsně zle, a pod Rusy by určitě bylo líp.

Logo|foto:Český rozhlas

Nakonec to bylo jako kondiční jízda, během níž si člověk připomene základní skutečnosti, které se pod náporem jiných věcí mohly na čas vytratit. Naši komunisté se tváří jako neutrální síla, která nemá ráda impéria, přičemž se záhadně obořují pouze na to za oceánem, kdežto vůči tomu na východě si nedovolí jediné křivé slovo.

Nebyl to ale pro mě hlavní zážitek z tohoto pořadu Pro a proti. Musel jsem opět v duchu souhlasit s lítostí mnoha lidí na sítích, kteří si přáli, aby Daniel Kroupa kandidoval na prezidenta České republiky v příští volbě, jenže pan Kroupa tento případný záměr jednoznačně zavrhl.

Je to ale logické. Na kampaň by potřeboval značné finanční prostředky. S tím, že by ho financovalo Putinovo Rusko, které, jak známo, rádo pomůže vybraným jedincům systémem půjčka za oplátku, by počítat nemohl. A sám není milionář jako Andrej Kiska.

Celý pořad Pro a proti, který jsme odvysílali v den výročí sovětské okupace, si poslechněte kdykoli v iRadiu.

Autor je komentátorem deníku Právo