Alexandr Mitrofanov: Naši ochlokraté ilustrují známý jev

Proti tomu vzneslo ostrý protest Kolegium Paměti národa. Zhodnotilo prezidentova slova takto: „Je to lež pronesená člověkem, který se nestydí vyznamenávat bývalé komunisty, udavače Státní bezpečnosti, někdejší komunistické ministry.“

Kolegium se vyjádřilo k Zemanovu tvrzení, že Vlk porušil údajný slib někdejšího kardinála Františka Tomáška, že katolická církev nebude požadovat navrácení majetku. Připomnělo, že tento výrok Arcibiskupství pražské veřejně označilo za lež.

Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček ve stejné době zaútočil na přednostu Kardiocentra pražského IKEMu Jana Pirka. Ten v médiích uvedl, že kdyby Zeman dělal jiné zaměstnání, tak by byl v invalidním důchodu, nebyl by schopen jej vykonávat. „Podle mě jako lékaře by se neměl ucházet o druhý mandát,“ řekl Pirk.

Mluvčí na dálku vzkázal Pirkovi, že je ostuda a že by měl vrátit diplom, protože hodnotí na dálku. Prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. je lékař s mezinárodním renomé. Mluvčí nedostudoval vysokou školu. Stejně jako jeho šéf využívá momentálního postavení v mocenské struktuře k tomu, aby si vyřizoval účty s člověkem, který v životě dokázal nesrovnatelně více. Jde o neobvyklý úkaz? Nikoliv.

Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí v Praze|foto: Jolana Nováková

Chátra, sebranka, holota, deklasované živly

Dvacáté století nám poskytlo hned několik příkladů podobného chování ve velkém. Ruští bolševici před sto lety podnítili vesničany, vojáky a námořníky, aby ničili nejen hmotnou kulturu buržoazie, ale také její lidské nositele. Ve 30. letech pak Stalinovi mladí odchovanci v tajných službách fyzicky likvidovali zbytky staré inteligence v zemi.

Po 2. světové válce zavládl obdobný trend, naštěstí v méně krvavé podobě, i v Československu. Spisovatel Ota Ulč vzpomíná na své studium na právnické fakultě Univerzity Karlovy: „Tehdejšího děkana Turečka jsem zahlédl, jak brigádnicky vypomáhá na zednických pracích při zvelebování akademických prostorů, které za protektorátu sloužily jako jeden z hauptkvartýrů Waffen SS. Popoháněli nás modrokošilatí svazáci aktivisté – mezi nimi tací, kteří jednu generaci poté se zlidštěnou tváří kritizovali spoušť, jejíž byli spolutvůrci.“

V 60. letech udělal Mao Ce-tung nástrojem své tzv. kulturní revoluce tzv. rudé gardy složené z mladých lidí až dětí. Obviňovali učitele, vlastní rodiče i vysoké funkcionáře z „kontrarevolučních názorů“, oběti byly ponižovány, mučeny a mnohdy i bez soudu zabíjeny.

Kardiolog Jan Pirk|foto: archiv Jana Pirka

Často lze zaslechnout, že chování podobné Zemanovu vůči zesnulému kardinálu Vlkovi nebo Ovčáčkovu vůči profesoru Pirkovi je součástí demokracie. Jenže podle všech příznaků patří spíš do ochlokracie. Ochlokracie je vláda lůzy.

Lůzu definuje Hanna Arendtová jako odpad ze všech tříd společnosti, který sám netvoří třídu. Synonymy tohoto pojmu jsou chátra, sebranka, holota, deklasované živly. Těm se takové způsoby zamlouvají.

Autor je komentátorem deníku Právo