Alexandr Mitrofanov: Nešťastníci, opěrný bod dobyvatelův

27. únor 2015

Syn se díval v televizi na dokument o druhé světové válce. Přesně řečeno na díl o situaci, která válce předcházela. Tak jsem opět poslechl to, co už dávno vím, ale teď to znělo jinak než před lety.

Německo poražené v první světové válce si pomohlo překonat šok z ponížení mýtem, že ho zradili politici. Zároveň prožívalo těžkou ekonomickou krizi. Vzešel z toho Vůdce. Vyvést Německo z izolace pomohl Stalinův Sovětský svaz.

Německo postupně sílilo a ve 30. letech se na první Hitlerovy výpady proti sousedům nedíval s pochopením a tolerancí jen SSSR, ale i demokratické státy Evropy: „Vždyť si jen bere, co mu vlastně patří.“ Vyvrcholilo to Mnichovem. Nebo Minskem? Ne, to si pletu s dneškem. Mnichovem.

Jdu raději k počítači a otevřu poštu. Vím, co v ní bude. Každý, kdo se dnes veřejně vyjadřuje pod vlastním jménem k problémům společnosti i mezinárodní situaci, tuto zkušenost potvrdí. Je to kalný tok se stálým složením.

Čtěte také

Lze poskládat obrázek světa, v němž pisatelé žijí. Neexistuje v něm spravedlnost pro občany, kteří nevlastní ukradené milióny a neprohánějí se na jachtách. Všechno, včetně nejmenších detailů, mají pod kontrolou a řídí Spojené státy americké. Přesněji řečeno Rothschild.

Nikomu nelze věřit. Zvláště poté, co USA za pomoci zrádce Gorbačova a zaprodance Havla zlikvidovali socialismus, kterému tolik poctivě pracujících lidí zasvětilo celý život – a neměli se až tak špatně, pane, jak tvrdí dnešní prodejní novináři!

Ve chvíli, kdy přecházejí k jediné naději, která jim zbyla a která může zastavit zločinný pochod USA proti lidstvu, tedy k Rusku a jeho vůdci Vladimiru Putinovi, se k této skupině připojuje menší, ale stejně agresívní grupa občanů, kteří nenávidí Evropskou unii.

Ruský prezident Vladimir Putin

Pak na dálku, aniž by o sobě věděli, soutěží v množství nenávisti, které ve svých sděleních vyprodukují. Střídá se ublíženost, závist a zášť vůči těm příliš chytrým, co mají jiné názory, s nacionalismem, xenofobií a v poslední době také přáními, aby oponenta zavřeli do vězení nebo proti němu použili fyzické násilí.

Nejsou všichni vyloženě zlí. Občas se podaří navázat delší korespondenci se spoluobčany, kteří začínají nadávkami, ale později pochopíte, že až tak krvelační zrovna oni být nemusí. Jen je jim neskonale smutno v jejich osamělém světě. A to až tak, že je to pro ně k nevydržení. Život mají skoro za sebou, někdejší úspěchy v profesi či společenské postavení také.

Tomu, jak funguje současná společnost a svět, nerozumějí. Používají na to šablony z politických školení dob jejich mládí. A vděčně, s pocitem, že po letech našli ztracené příbuzné, hltají lži, poloviční lži a dezinformace, které jim pohotově dodává dobře financovaná ruská industrie hybridní války.

Podle dostupných průzkumů netvoří tato skupina zdaleka většinu společnosti. Kdyby ale hledal někdo zvenčí opěrný bod pro naplnění svých plánů, jak ovládnout toto území bez tanků, nesměl by tyto lidi opomenout. Vlastně už je našel.

Autor je komentátorem deníku Právo.

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov
Spustit audio