Alexandr Mitrofanov: Proč nemůže předseda Sobotka vyhodit Nytrovou z ČSSD

Má řadu dalších názorů, které se sice nenacházejí ve faktickém vakuu jako právě zmíněné, ale zajímavé jsou, když vezmeme v úvahu, že pocházejí od členky strany, která má v programu prvky moderního levicového světonázoru.

Stojí za ocitování alespoň následující pasáže: „Proč vytloukáme klín klínem? Proč trváme na rovnosti mužů a žen? Vždyť přece muž i žena jsou si rovni, ale každý z nich má jiné fyziologické a biologické přednosti. Muž a žena jsou biologicky odlišní ve své stavbě těla a mají odlišné sociální role.“

Po tomto coming-outu poradila Nytrové místopředsedkyně sociální demokracie Michaela Marksová, aby si našla jinou stranu. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, stejně jako Marksová, se proti informačnímu smogu od Nytrové ohradil a prohlásil, že v žádném případě nejde o názor české sociální demokracie. Odchod Nytrové ze strany však nejen nepodpořil, ale postavil se proti takovému řešení.

Zeman potřeboval masovou stranu

Marksová i Sobotka věcně mají na probírané téma stejný názor. Oba patří k moderní levici, pro kterou je naprosto přirozené chránit práva menšin včetně homosexuálů. Z čeho tedy pramení zcela odlišný postup, který prosazují vůči agresivní nositelce postojů, jež se s jejich hodnotami zásadně neslučují, ale jejichž šiřitelka sdílí stejnou stranickou příslušnost jako tito politici?

Pro pochopení bude nutné vrátit se k tomu, z čeho se skládá názorová výbava členů ČSSD. Nejlepší je začít v březnu 1993. Před pár dny byl zvolen předsedou Miloš Zeman a podle svého předem připraveného plánu začíná sociální demokracii předělávat k nepoznání. Předtím šlo o stranu starších lidí s vazbami na ČSSD z doby před rokem 1948. Pak tu byla menší skupina úplně mladých lidí, kteří se zhlédli v západní sociálnědemokratické myšlence. Patřil k nim mj. Bohuslav Sobotka.

Zeman však potřeboval masovou stranu, kterou použije jako nástroj pro naplnění svého osobního taktického a strategického plánu: stát se premiérem, později prezidentem. Otevřel proto dveře nikoli vyznavačům moderní levice, ale každému, kdo cítil vztek na tehdejší českou realitu, které vévodil Václav Klaus.

Postupně se tedy usazovali v partaji národní socialisté (z nichž známe hlavně Jiřího Paroubka a Stanislava Křečka), liberálové, komunisté, kteří průkaz s rudou hvězdou zahodili včera nebo předevčírem, a nakonec i Sládkovi republikáni, které Zeman přivítal zvlášť a velmi vřele. Tento stav trvá dodnes. Ještě přibyly lány mladých kariéristů bez jakýchkoli zásad.

Opravdoví sociální demokraté se časem stali ve straně menšinou. Jako homosexuálové ve společnosti. Jaký div, že si jejich zástupce Sobotka nemůže dovolit vyhodit většinovou Nytrovou.