Daniel Kroupa: Realismus v české politice. Jak ho chápal Masaryk?
Zmatené pojmy působí zmatené myšlenky a zmatené myšlenky vedou ke zmatenému jednání. Proto je vždycky užitečné snažit se o vyjasnění pojmů.
V poslední době se opět mluví o realismu. Nejde o umění ani filosofii, ale o politiku. O přízeň voličů se totiž uchází strana Realistů. A protože jsme už kdysi v politice realisty měli, je jistě na místě připomenout, co pro ně jejich název znamenal.
„Realistický program“ zveřejněný 1. listopadu 1890 v časopise Čas obsahoval zřetelně myšlenky T. G. Masaryka. Slovo „realismus“ zde nebylo ani tak protikladem k idealismu, ale stavělo se hlavně proti romantismu. Přesněji, proti politice založené na iluzích o minulosti a na falešném radikalismu, který se opájel představou, že změní společnost jedním velkým revolučním činem.
Právě proti takovým snům Masaryk stavěl svůj program „práce drobné“ a program „nepolitické politiky“. Ten se měl uplatňovat v situaci, kdy nebylo možné svou samostatnost prosazovat politickými prostředky.
Zatímco lenoši hází flintu do žita, upadají do pasivity, oddávají se blouznění o minulé velikosti národa a snění o radikálních změnách v budoucnosti, lidé aktivní soustavně a vytrvale pracují na tom, aby národ mohl své ambice opírat o vysokou vzdělanost, vědu, kulturu a o rozvinuté hospodářství.
Masarykův realismus byl tedy ve skutečnosti velmi idealistický, protože také požadoval, aby se veškerá politika zakládala na mravním základě a byla vedena ideály humanitními. V čem tyto ideály měly spočívat?
Protiklad realismu Masaryka
Člověk jako jednotlivec měl usilovat o to, aby ve svém životě uskutečňoval a stupňoval své lidství, humanitas. Zároveň však měl hledat spojenectví s druhými lidmi na základě svobody a rovnosti.
Humanitní ideály však platí nejen pro jednotlivce, ale také pro celé národy. I ty, jakožto autonomní celky, mají usilovat o uskutečňování humanity jakožto demokratického jednání. Masaryk si představoval, že se tento demokratismus neomezí jenom na politickou rovinu, ale uplatní se na všech úrovních společnosti.
Ve vztahu k ostatním národům se pak humanita uskutečňuje jako úsilí o sjednocování s ostatními národy na principu rovnosti. Od Josefa Palackého si Masaryk osvojil, že nejlepším modelem jednoty mezi svobodnými národy je federalismus.
Do 1. světové války byla politickým cílem Masarykova realismu federalizace Rakouska-Uherska. V jejím průběhu však uvažoval o novém uspořádání Evropy, dospěl k názoru, že je třeba usilovat o volnou federaci svobodných národů a toto stanovisku už nezměnil.
V roce 1932 řekl: „Evropa nemůže existovat … ve dvou navzájem si odporujících skupinách národů. Čeho potřebujeme, je federální systém Evropy. Mám za to, že jediná trvalá báze pro evropský mír je francouzsko-německá kooperace za podpory Velké Británie a Itálie...“.
Když si dnes u nás některá politická strana, zvolí název „Realisté“ a zformuluje program navazující na tradici německé „realpolitiky“, má na to plné právo.
Je však k tomu třeba připomenout, že pokud taková strana namísto mravního základu politiky uznává jenom údajné zájmy národních států a odmítá proto evropskou integraci, staví se do protikladu k Masarykovu realismu. Staví se tedy proti tomu realismu, kterému vděčíme za vznik naší republiky – našeho národního státu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
