Daniel Veselý: Je chudá jihoamerická země hrozbou pro světového hegemona?
Obamova administrativa na rozdíl od Kuby zostřuje nepřátelství vůči Venezuele, kterou označila za „výjimečnou a mimořádnou hrozbu národní bezpečnosti USA“.
Lze snad s vážnou tváří uvěřit tomuto tvrzení? Jak může relativně chudá jihoamerická země ohrožovat největší vojenskou mocnost, jakou kdy známé dějiny poznaly?
Bílý dům uvalil sankce na sedm předních venezuelských politiků pracujících v bezpečnostních službách a tento krok odůvodnil tím, že tito lidé nesou údajnou odpovědnost za smrt protivládních demonstrantů během loňských násilností, jež nechaly desítky mrtvých na obou stranách.
V únoru byl zatčen caracaský starosta Antonio Ledezma na základě obvinění, že byl zapleten do Američany podporovaného puče, který předcházel jeho zadržení.
Nový agresivní kurs Obamovy vlády vůči kabinetu prezidenta Madura ovšem postrádá hmatatelný důkaz o tom, že skutečně ohrožuje národní bezpečnost Spojených států.
Chystá snad Caracas teroristické aktivity na výsostném území USA nebo vyrábí jadernou zbraň? Pokud ano, o čemž lze krajně pochybovat, kde je onen nezbytný „kouřící revolver“?
Venezuelský prezident Nicolás Maduro mezitím získal od kongresu povolení, aby mohl vládnout prostřednictvím dekretů, a mohl tak zemi „bránit před imperialismem Spojených států“. Caracas má podle svých informací k dispozici důkazy týkající se zapletení Spojených států a Velké Británie do únorového puče.
Venezuelská opozice sestávající se z bohatších vrstev společnosti se s přímou podporou Bílého domu ústavními a neústavními prostředky včetně otevřeného puče v roce 2002 snažily dostat k moci. Dosud neúspěšně.
Washington též zdůraznil, že terčem sankčního režimu je porušování lidských práv a korupce ve Venezuele, nikoliv ropný sektor.
Stanovisko Bílého domu nicméně nemůže obstát z naprosto pragmatických důvodů: Pokud USA přes 80 let spolupracují s tyranským režimem v Saúdské Arábii, který co do brutality trumfne maximálně ten severokorejský a jemuž Obamův kabinet navíc v obrovském množství prodává nejmodernější zbraně a vojenskou techniku, je jasné, že pes je zakopaný jinde.
Je jisté, že Venezuela není lidskoprávním eldorádem, kde nikomu není vládní zvůlí na hlavě zkřiven jediný vlas, nicméně již 16. rokem Caracas představuje trn v patě Bílého domu, a to z prostého důvodu.
Venezuelský režim podobně jako předtím Kuba a Nikaragua narušil absolutní hegemonii Spojených států v Latinské Americe, ba více – inspiroval další státy v regionu při emancipaci a integraci, a tím pádem neutralizoval jejich závislost na USA.
Smutným faktem je, že Chávezova „tučná léta“ jsou ta tam a dnešní Venezuela se potýká se závažnými hospodářskými problémy, endemickou kriminalitou, byrokracií prolezlou korupcí, problémy se zásobováním základním zbožím – a co je důležité, globálním poklesem cen ropy, s níž je ekonomika této země těsně svázána, což výhledově není moc šťastné.
Venezuela, o čemž se v českých mediálních luzích příliš nepíše, má ale v regionu obrovskou podporou dalších latinskoamerických států. Ty odsuzují „unilaterální nátlaková opatření, které jsou v rozporu s mezinárodními právy“.
K tomuto prohlášení se (přirozeně) vedle USA nepřipojila jen Kanada. Odborník na dění ve Venezuele, píšící pro Guardian, Mark Weisbrot k postoji Bílého domu vůči Venezuele poznamenal, že Obamova administrativa je nyní v Latinské Americe ještě více izolována, než byla vláda jeho nepopulárního předchůdce George W. Bushe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
