Daniel Veselý: K tureckému vojenskému angažmá v Sýrii

Turecko dlouhá léta představovalo jakousi tranzitní zemi pro islámské extremisty, kteří mířili na syrské bojiště. Není žádným velkým tajemstvím, že Erdoganův kabinet šel islamistům na ruku vícero způsoby. To se ale s nynější tureckou intervencí do Sýrie změnilo, ačkoliv její motivací jsou spíše národnostní ambice syrských Kurdů než řádění extremistů z Daeše.

Na druhou stranu je zjevné, že tureckým představitelům došla trpělivost s terorismem Daeše na tureckém území, který vyvrcholil sebevražedným atentátem v provincii Gaziantep poblíž syrských hranic. Ačkoliv dosud není spolehlivě doloženo, že za atentátem stojí tito obávaní džihádisté, jde s největší pravděpodobností o jejich zločin.

Kurdský faktor

Zatímco extremisté z takzvaného Islámského státu okupovali syrské město Džarábulus nedaleko tureckých hranic za apatie Ankary několik měsíců, Američany podporované kurdské Lidové obranné jednotky (YPG) sklízely v oblasti jeden úspěch za druhým.

Erdoganova vláda považuje syrské Kurdy za separatisty napojené na tureckou Stranu kurdských pracujících (PKK), jež představuje jejího úhlavního nepřítele. Ankaře v první řadě dělaly vrásky obavy, že kdyby se YPG podařilo dobýt Džarábulus, mohli by Kurdové podél tureckých hranic vytvořit státní útvar Rojava.

Turecké armádě se podařilo obsadit Džarábulus s pomocí fundamentalistických sunnitských milic snadno|foto: ČTK/AP, Ismail Coskun,ČTK

Turecké armádě se podařilo obsadit Džarábulus s pomocí fundamentalistických sunnitských milic celkem snadno. Poté se Turkové přesunuli na jih k Amarně, kde se setkali se zuřivým odporem Kurdů bojujících v řadách Syrských demokratických sil (SDF). Turecké jednotky postupují dále k městu Manbidž, které z rukou Daeše osvobodily právě SDF, aby se s kurdskými milicemi vypořádaly.

Washington má problém

Na syrském bojišti jižně od tureckých hranic nastala poněkud paradoxní situace, neboť syrští Kurdové mají podporu z Washingtonu, a to samé platí i pro Turecko a s ním spolupracující sunnitské milice. Washington má tedy v Sýrii nemalý problém, jelikož proti sobě bojují jeho klienti: Na jedné straně to jsou Turkové a fundamentalističtí syrští rebelové a na straně druhé syrští Kurdové a jejich arabští spojenci.

Turkové již ohlásili první ztráty ve svých řadách. Zde se dostáváme k dalšímu paradoxu turecké intervence v Sýrii - k situaci, kdy vojenská skupina podporovaná Pentagonem usmrtila tureckého vojáka, tedy příslušníka klíčové vojenské síly NATO.

Civilní oběti tureckého vpádu

Syřané zažívající roky na vlastní kůži válečná zvěrstva jsou z hlediska geopolitických zájmů irelevantní|foto: ČTK/AP,ČTK

Turecké vojenské dobrodružství v Sýrii je kontraproduktivní i z jiných důvodů. Podle zjištění Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR) letecké útoky a dělostřelecká palba turecké armády krátce po zahájení bojových operací připravily v okolí měst Džarábulus a al-Amarneh o život nejméně 40 civilistů a desítky dalších zranily.

Ankara přispěchala s obhajobou, že turecké letecké síly zlikvidovaly 25 kurdských „teroristů“ a zničily pět budov, jež používali jako základnu. Avšak i syrští Kurdové, kteří se nedaleko Džarábulusu stali cílem tureckých náletů, hlásí usmrcené civilisty.

Ať tak či onak, oficiální vládní prohlášení je vždy nutno brát s rezervou a lze jen těžko pochybovat o tom, že by se nasazení turecké armády v již tak vyhroceném syrském konfliktu mohlo obejít bez ztrát na životech civilistů. A samotní Syřané zažívající roky na vlastní kůži válečná zvěrstva jsou z hlediska geopolitických zájmů irelevantní.