David Klimeš: Kdy čínské investice vítat a kdy se jich bát
Vzpomínáte ještě na tu prudkou jarní debatu, zda nám čínské investice škodí či pomáhají? Konala se na sklonku března, kdy český prezident Miloš Zeman a jeho čínský protějšek zastřešili v Praze obchodní dohody, které by do roku 2020 měly přinést až 232 miliard korun investic.
Od té doby hádka notně utichla. Což je špatně. Aktuální dokončení převzetí tradičního českého strojírenského podniku Žďas ve Žďáru nad Sázavou čínskou společností CEFC nám naléhavě připomíná nedokončenou debatu: kdy je kapitál z Říše středu vítaný a kdy už zájmům Česka spíše škodí?
Tak popořádku. I kdyby Číňani zrealizovali v Česku veškeré investice, stále jejich podíl na celkovém objemu zahraničních investic stoupne jen na 3,5 procenta. Což je někde na úrovni Belgie či Kypru. Rozhodně to tedy není tak, že si Číňani kupují celou republiku.
Z dosavadních koupí navíc nevyplývá žádné zásadní ohrožení zájmů Česka. Se vší úctou k fanouškům fotbalové Slavie, to opravdu není strategický podnik, který by čínští komunisté mohli využít k nátlaku na zemi Evropské unie.
Stejně tak je nepravděpodobná nepřátelská strategie za koupí Pivovarů Lobkowitz, třeba tím, že by výrazným zlevněním piva zcela vyřadili Čechy z provozu. A ani podíly ve společnosti Travel Service či nemovitostech nevěstí nic vážného. Naopak mohou jen pomoci rozvoji podniků.
Se Žďasem to je ale už trochu něco jiného. Strojírny a slévárny už 65 let v Československu a Česku vyrábí nejrůznější sofistikované stoje a lisy. Za strategický podnik nejvyšší kategorie Ždas asi označit nemůžeme, ale bezpochyby tvoří páteř průmyslového Česka.
Čína kupovala podíly ve 164 evropských firmách
Prodej Žďasu z rukou slovenského magnáta Vladimíra Sotáka tak možná někomu připomene jinou, 12 let starou událost – byť s jinou firmou a jiným nevypočitatelným partnerem. Tehdy k všeobecnému údivu plzeňská Škodovka podepsala prodej tří dceřiných firem ruské průmyslové skupině OMZ, kterou nyní ovládá Gazprom.
A experti se tehdy ptali: opravdu je správné, aby ruská firma vlastnila klíčové know-how na technologie jaderných elektráren? Podobně se možná budeme ptát i nyní u dalších čínských akvizic, pokud budou směřovat do klíčových českých firem.
Apriori odmítat čínské investice by ale bylo nerozumné. Čínské firmy jsou zhruba od počátku milénia na investičním lovu všude za Západě. Rostoucí ekonomika generuje vysoké úspory, firmy se poohlížejí venku, aby získaly západní know-how. Kupují celkem cokoliv od fotbalových klubů po průmyslové ikony. Což je mimochodem nyní přesně i případ Česka.
Podle čerstvé studie jen za první pololetí Číňané v Evropě nakoupili podíly ve 164 evropských firmách za 72 miliardy dolarů. Nejvíce nechali v Německu, Francii a Británii. Není tedy jediný důvod, proč by čínské jüany neměly skončit i v Česku.
Ve většině západních zemí, kde Čína investuje, si ale vláda hlídá, zda ke koupi není strategicky významný podnik, který by bylo lépe vidět raději v rukou někoho z Evropské unie. Extrémně ostražitá je v tomto ohledu třeba Francie.
Česká republika ale takový seznam nemá a tak nemůže ani vědět, kde jsou čínské investice bezpečné a kde už představují nějaké riziko, které je potřeba zvažovat. Což je dvanáct let po prodeji Škody Jaderného strojírenství Rusům vlastně dost smutné zjištění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
