David Šťáhlavský: Evropu ohrožuje „jiný svět“ Vladimira Putina

Otázkou je, co si myslí Rusové, kteří jsou už dlouho vystaveni masivní televizní propagandě a konfrontovat tento „jiný svět“ svého vůdce, s nezávislými zdroji, může jen každý pátý, který má statisticky internet. A samozřejmě nejdůležitější je v tuto chvíli, co si myslí sám Vladimir Putin.

Pokud paní Merkelová měla na mysli, že Putin žije v jiném světě až teď, mýlí se. On v něm žije už dobrých 40 let. Sám Putin kdysi přiznal, že se na civilní univerzitě víc věnoval pivu než učení. Takže jeho školou je hlavně KGB a podle toho jeho manýry také vypadají. Kdo sleduje výroky ruského prezidenta v běhu času, tak si to uvědomuje.

Čečenským rebelům hrozil, že je vymáchá v žumpě. Podle zavražděného agenta Litviněnka připravil ale Putin sám nejprve krvavou lázeň Moskvanům, jejichž domy vylétly do vzduchu, aby byl důvod k nové válce. Když se ho na summitu v Bruselu novinář z Le Mondu optal, jestli tvrdý postup nepovede k radikalizaci celé Čečny, VVP mu bez skrupulí odpověděl: „Jestli se tak moc chcete stát islámským radikálem a chcete se nechat obřezat, tak vás zvu do Moskvy… máme odborníky… doporučím jim, aby vám tu operaci udělali tak, že vám už nic nenaroste.“

Zmatení tlumočníci se nezmohli, než na stručný překlad o chirurgickém zákroku a pozvání novináře do tolerantní Moskvy. To bylo v roce 2002. O rok později nechal Putin zavřít Chodorkovského, další rok zrušil volby gubernátorů, postupně si ze Státní dumy udělal výkonný sekretariát. Putin nabyl přesvědčení, že jeho svět je dokonalý.

Čtěte také

Tento týden přirovnal prof. Zubov současný postup Ruska vůči Krymu k „Anschlußu“ Rakouska a málem ho to stálo místo na prestižním MGIMO. Putin ale skutečně v takových kategoriích uvažuje. Vloni veřejně zpochybnil sovětskou anexi Estonska, protože Německo přece už v roce 1939 vrátilo SSSR historicky ruské estonské území, kterého se takticky vzdal Lenin v Brestu Litevském o 20 let dříve.

Z toho vyplývá i nárok Moskvy na Krym v roce 2014, který jen „takticky“ před 60 lety předal Chruščov Ukrajinské SSR, aby se u svých soudruhů vykoupil z hříchů masových represí. Dříve ale, než se dostaly letošní vektory neporozumění Západu a Putinova „jiného světa“ do tupého úhlu, utvrdilo ruského prezidenta v jeho pravdě ještě pár událostí.

Popis jedné z nich mimochodem přirovnal ke smrkanci rozmazaném po papíře. Šlo o rusko-gruzínskou válku. Pro Západ byly tehdy, v létě 2008, vztahy s Moskvou důležitější než pojmenování ruské agrese. Putinovi jeho „jiný svět“ zkrásněl. A znovu a ještě více vloni, když prosadil své řešení syrské krize. Posílen úspěchem olympijských her v Soči se tedy letos rozhodl pro „Final Deal“.

S Ukrajinou totiž stojí a padá jeho „jiný svět“. Buď zůstane s Ruskem, nebo nebude vůbec. Kdyby Západ rozuměl řeči příslušníka KGB a nevykládal si slova prezidenta, věděl by to už před pěti lety. Na Radě Rusko-NATO tehdy o Ukrajině, pro případ jejího členství v alianci, Georgi Bushovi řekl: „To není ani stát!… Část je východní Evropa; část, a značnou, jsme jim dali my.“

Nejvlivnější světový politik roku 2013 je přesvědčen, že má právo na to, co činí. Na západních politicích tedy je teď vyhodit špatné tlumočníky a naučit se řeč, kterou se mluví v „jiném světě“.