David Šťáhlavský: Hledá se šém ruského Golema

16. duben 2014

Bezradnost Západu v konfrontaci s nepředvídatelností Vladimira Putina roste a obraz ruského prezidenta čím dále více připomíná Golema, který utekl rabínu Löwovi postiženému amnézií. Psychika hliněného obra se navíc značně liší od té lidské, a proto je tak těžké pochopit, co vlastně Putin sleduje.

Slabší jedinci proto to, co nemohou pochopit, hledají logicky omluvy, jako třeba hrdost Ruska dotčenou rozšiřováním NATO na Východ, nebo že Ukrajina je vlastně jen jakýsi slepenec vzniknuvší díky sovětskému Rusku. Silnější zase uplatňují metodu zrcadlové mediace, nebo dokonce psychoanalýzu, ze které nejčastěji vychází diagnóza DG F60.2 – disociální porucha osobnosti.

Najít nějakou racionalitu v záplavě podobných úvah je těžké, ale naštěstí tu a tam probleskuje. Thomas L. Friedman z NYT, ne náhodou je to nositel hned tří Pulitzerových cen, přichází se základní metodologií, kterou je třeba analyzovat jednání Kremlu. A ta zní: neplatí, že ráno je moudřejší večera, protože moudřejší je ráno až pozítří.

Nechtějme tedy soudit Putinovy kroky dnešní optikou. Friedman naopak soudí, že ruský prezident je v jistém ohledu až příliš soudný a vidí, jaké jeho Rusko je. 70% ruského exportu tvoří jen ropa a plyn. Schválně, kdy jste si koupili něco s nápisem „Сделано в России“?

A svět? Ten se začíná naopak dusit zplodinami z uhlovodíků. Konkrétně legitimita čínského vedení je přímo závislá na tom, zda zajistí v krátké době svým poddaným čistý vzduch, a to znamená více zelené energie a méně ruských energetických surovin. Z toho vyplývá, že ruský expres jede po slepé koleji. Odpovědnost za to nese Putin, který včas nepřehodil výhybku.

Čtěte také

Nebýt občanské války po bolševickém puči, stalinských gulagů a Velké vlastenecké války, mělo by dnes Rusko přibližně stejně obyvatel jako Čína. Demografická realita má ale naopak sestupnou tendenci. Obrovská území mezi Uralem a Tichým oceánem jsou ještě pustější, než byla. A to je také Putinova chyba.

K tomu přidejme teorii kočovnické mentality pražského ruského myslitele Sergeje Magida, že pod jedním nebem musí žít jen jeden národ; pak je ztráta Ukrajiny pro Putina přímo likvidační.

Kreml tedy v zásadě hraje o čas, protože ze zkušenosti starého Československa ví, že „dočasnost“, v tomto případě kýžené neuspořádanosti Ukrajiny, se měří desítkami let. Časem se na stranu Ruska navíc přidá pár zanícených a řada podplacených spojenců.

Maskovaný voják v Slovjansku

Jeden z hlavních novinářských propagandistů Kremlu Vladimir Solovjov mimoděk ve svém „Nedělním čase“ nedávno prohlásil: „Západ si myslel, že je Rusko na kolenou, ale my jsme si jen zavazovali tkaničky.“

A Washington Post připouští, že bývalý důstojník KGB si za tu dobu dobře nastudoval taktiku tajných operací CIA. Já vím, ono kopírování cizích manuálů vypadá zprvu směšně, ale otočím úvodní otázku a zeptám se: „Kolikrát jste si koupili v poslední době něco, co nebylo vyrobeno v Číně?“

Rusko se hodně za poslední léta naučilo a důkladně se připravilo. Zbrojní rozpočet stoupl za poslední jedinou dekádu o 40%. K všeobecné smůle Rusko opět nedokáže přetlak své energie a peněz upustit jinak, než navenek a do zbraní. Jednodušší je přece dobývat, než budovat. Ostatně car Alexandr III. to řekl jasně: „Rusko má jen dva spojence, armádu a válečnou flotilu.“ Proto je naprosto nezbytné rychle najít, kde má ruský Golem ukrytý svůj šém.

autor: dst
Spustit audio