David Šťáhlavský: Koalice drsných mravů

27. červenec 2016

Fotografie polonahých svázaných mužů ležících obličejem k zemi je bohužel jen střípkem toho, co se teď děje v tureckých detenčních zařízeních. Předcházelo tomu masové zatýkání a pokračuje to mučením.

Tak si prezident Erdoğan kompenzuje to, že v zemi neplatí trest smrti. Prozatím, dodává. A i tisíce lidí, kteří zůstali na svobodě, pocítili mocný úder jeho pěsti, když přišli o práci a většinou nesmějí ani vycestovat ze země.

Tak si turecký vůdce zase představuje demokratickou společnost poté, co pozastavil platnost Evropské konvence lidských práv. Země, se kterou se svého času počítalo v EU, členský stát NATO, se pohnul zcela opačným směrem. Pod vedením muže, který v sobě už nedusí zášť k protivníkům a netají se autoritářské sklony.

Jistě desítky mrtvých při pokusu o vojenský puč nelze přejít mávnutím ruky. Ale přitom se nelze ubránit dojmu, že právě po téhle zámince Erdoğan celou dobu bažil. A shodou okolností přišla krátce potom, co se více-méně usmířil s Ruskem. Premiér Medveděv sice ihned po zmařeném převratu vyzval Ankaru k obnovení demokracie, ale protože se Erdoğan tehdy bál vrátit z Istanbulu do hlavního města, ruský apel k němu nedolehl.

A ostatně nebyl ani míněný tak docela vážně. Režim prezidentských dekretů, který si Erdoğan nyní vymínil, připomíná v mnohém putinizmus s jeho řízenou demokracií a na prezidentské vůli fungujícím parlamentem. Zmařený pokus o puč a rázná odveta tureckého prezidenta Moskvě zjevně imponuje.

Odhaluje to nečekaná prostořekost ministra zahraničí Mevlüta Çavuşoğlua, který poděkoval Kremlu za pomoc, kterou Turecku poskytl při potlačení puče. Aniž by ovšem před tím Kreml kdy takovou pomoc avizoval, nebo i jen připustil. Ovšem aniž by díky tureckého politika odmítl, a pomoc dementoval.

Logo

Do výčepu ve smokingu a s motýlkem

Oba prezidenti se navíc už brzy setkají osobně, na okraj summitu G20. To ministři ekonomiky jednali už tento týden. Alexej Uljukajev a Nihat Zeybekçi se sešli v Moskvě. Podle pozorovatelů je pravděpodobné, že pod tíhou vděku za rusko-turecké politické a ekonomické usmířeni, bude Ankara moderovat nebo měnit přístup k Sýrii.

Ministr zahraničí Lavrov varoval, že v turecké politice jsou momenty, které Rusko nebude tolerovat. A Turecko taky ví, co v Rusku nachází.

Tím se dostáváme k tomu, jak budou rusko-turecké vztahy fungovat. O podobnosti stylu vlády obou vůdců se mluví často. Ale je dobré si připomenout i shodné rysy mocenské mentality obou zemí. Když v roce 1953 Chruščov, zaštítěný vojenskou mocí Maršála Žukova sesadil palácovým převratem Beriju, popravil ho obratem ve sklepě KGB na Lubjance gen. Batitskij. Bylo to rok po vstupu Turecka do NATO, v době, kdy si Západní Evropa užívala svobodu po otřesném zážitku nacistického teroru.

A když se na počátku volnomyšlenkářských 60. let chopili turečtí generálové moci, oběsili spolu se dvěma ministry svržené politické vlády i premiéra Adnana Menderese. Proti popravě marně protestoval JFK, nebo královna Alžběta II.

Logo

Jak ukazují zprávy z dnešního Turecka, historické manýry se vracejí a obracejí se nejen proti kritikům, ale i jen proti neloajálním. Stejně jako v Rusku, kde se zavírají lidskoprávní organizace, kriminalizují kritici a zavádí se vojenský režim proti dělníkům, kteří se domáhají zadržovaných mezd.

Rýsuje se tak koalice drsných mravů a devalvace občanství. Paralelně je ovšem terorizmem ohrožena i tradiční liberální společnost, která se vždy stavěla na obranu lidských práv, občanských svobod a demokracie vůbec.

Jistě, ono vstoupit do výčepu plného pistolníků ve smokingu a s motýlkem vyžaduje odvahu, ale ta možnost tu pořád ještě je. Tou druhou variantou je rozšíření koalice drsných mravů. Někteří adepti se už hlásí.

autor: dst
Spustit audio