David Šťáhlavský: Kreml chce měřit noosféru. Máme se „exteligentně“ bát?
Cosi zvláštního, protože netypického, pohnulo tento týden Ruskem. Nečekaný poryv „glasnosti“, tak netypický pro nevraživě zapšklou ruskou realitu, přišel ze Sjezdu Svazu divadelníků.
„Pomlouváme se, udáváme. Chceme znovu do klece?“ shrnul a tázal se současně slavný syn ještě slavnějšího otce, Konstantin Rajkin. Smělý projev proti cenzuře, směle publikoval tvůrčí Svaz na svém facebookovém profilu. Za pár hodin odtamtud zmizel. Zcela v duchu současných zapšklých pravidel.
Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se ovšem záznam emotivní promluvy herce a principála moskevského divadla Satirikon neobjevil na stejném místě za pár hodin znovu. A visí tam dosud.
„Vidím, jak někoho už svrbí ruce … vrátit ne brežněvovské, ale stalinské časy. Slovy o mravnosti, vlasti i lidu, a patriotizmu se maskují přízemní cíle,“ atakoval Rajkin Kreml, kterému vzkázal, že to není stát, kdo by se měl pasovat do role jediného nositele morálky v kultuře. A připomněl nejkřiklavější případy cenzury, stažení řady inscenací, nebo uzavření pár výstav.
Na nezvyklou otevřenost následovala nezvykle umírněná reakce prezidentské administrativy. Dmitrij Pěskov odsoudil jakékoliv útoky na svobodu slova. A co víc, ani většinová prokremelská média nespustila tradiční denunciační tirády. Takový obrat by mohl snad vést k závěru, že se v Rusku demokraticky otepluje.
Háček je v tom, že Pěskov vyslovil jednu zásadní výjimku, kdy může cenzura nastoupit. Pokud by byl porušen zákon, podpořen terorizmus, nebo dotčeno náboženské cítění. A to je, jak se ví, velmi citlivé a velmi široké. Takže jsme zpátky v nevraživé realitě uzurpované skupinkami samozvaných ochránců skutečných ruských hodnot.
Aby neutrpělo strategické přátelství
Jsou to takové lidové milice, zatím bez uniforem, kohorty veteránů nesčetných ruských sovětských válek, motorkářské gangy typu „Noční vlci“ vedené „Chirurgem“ (ostatně pamětní foto s nimi mají i našinci) a „pravoslavných aktivistů“ jako „Boží vůle“, kterou vede jakýsi Enteo. Mimochodem ten tvrdí, že všechna nebeská tělesa obíhají kolem Země.
Takoví unikátní jedinci a jejich fanatičtí stoupenci ve svých „spravedlivých“ nájezdech na cíle nejen v Rusku požívají stále větší shovívavosti Moci. A umírněnou reakci na Rajkinův projev tento týden je možné přičíst tomu, že jde o slavného muže. Nebo tomu, že Kreml byl zaskočen jeho náhlou neloajálností. Nebo, a to je dost pravděpodobné, že se v Kremlu „přepřahá“.
Projev Rajkina je v každém případě pro Moc, jako když vám kamínek udělá první záděru na čelním skle. O ní může prasknout celá plocha. Kreml s tím zřejmě počítal. Proto povolal do svých služeb epizodního expremiéra Sergeje Kirijenka.
Podle analýzy moskevského centra Carnegie Sergej Vladimirovič Kirijenko je žákem a velkým stoupencem stejně epizodního filozofa Georgije Petroviče Ščedrovického. Ten studoval, jak člověka naprogramovat jako robota. Jak metodami sociálního inženýrství vzít jedinci jeho vlastní rozum a udělat z něho kolektivní produkt.
Kirijenko, jako zástupce šéfa administrativy Kremlu, nebezpečně zapadá do tandemu s hlavním administrátorem Putinova prezidentství, Antonem Eduardovičem Vajno, mimo jiné autorem vynálezu jakoby z díly barona Münchhausena. Jde o hypotetický přístroj na měření kolektivního vědomí, noosféry. K jeho sestrojení prozatím ovšem neexistuji ani materiály, ani technologie.
Pokud by prezident Putin skutečně uvažoval v takových dimenzích sociálního inženýrství, vyžadovalo by to nepochybně zásadní přehodnocení úvah o vlivu a hrozbě Ruska v evropském kontextu.
Mimochodem světové oceňovány dokumentarista Vitalij Manskij hlásí, že z patnácti nasmlouvaných biografů mu už osm, těch v Moskvě, zrušilo promítání filmu o Severní Koreji „V paprscích Slunce“. Prý si stěžoval velvyslanec KLDR. A Ministerstvo kultury Ruské federace to zařídilo tak, aby neutrpělo strategické přátelství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.