David Šťáhlavský: Lukašenkův traktor míru

A to ho zjevně nejvíc! Jeho výroční poselství parlamentu připomínalo spíše projev komendanta výjimečného stavu. Včetně, i když chabého, pokusu o zastrašení nepřítele. To když prohlásil, že Rusko „netuší, na jaký sud by si v Bělorusku sedlo“, kdyby tam poslalo svá vojska… (jistěže) na ochranu ruské menšiny, resp. rusky mluvících obyvatel. A to jsou v Bělorusku prakticky všichni.

Lukašenko ví, že je to především jeho zásluhou, protože už 20 let nejen potlačuje běloruštinu, ale trpí zjevnou národoveckou fobií.

Hlavní téma Lukašenkovy řeči k parlamentu tedy byla obrana suverenity země a příznačně onen paradoxní pokus o návrat k běloruským národním kořenům. Vypadá to, že se mu běloruské národní téma vrací jako bumerang a nezastaví ho ani schizofrenním ujištěním věrnosti státnímu jazyku sousední mocnosti. „Pokud bychom přišli o ruštinu, ztratili bychom intelekt, pokud přijdeme o běloruštinu, přestaneme být národem,“ konstruuje Lukašenko.

Skutečně se ocitl ve svízelné situaci. I když totiž věří, že Putin by k němu svoje vojska nyní neposlal, není si zdaleka jist tím, zda k němu nepošle svého Mercadera, jako Stalin za Trockým.

Čtěte také

Objektivně ale připojit Bělorusko není pro Moskvu žádný problém. Tamní armáda je orientovaná výhradně proti Západu a je silně proruská. Natolik, že během jedné návštěvy Putina podával velitel běloruských jednotek hlášení ne Lukašenkovi, ale rovnou ruskému prezidentovi.

Tehdy to minský vůdce přehlédl, dnes se snaží dokázat, že není loutka. Uznal Ruskem neuznanou vládu v Kyjevě. Vystupuje proti federalizaci Ukrajiny. S ohledem na už řečené a také na ekonomickou slabost Běloruska byl Lukašenkův projev tedy adresovaný nikoliv Kremlu nebo okolnímu světu, ale hlavně do vlastních řad.

(Zleva) Alexandr Lukašenko a Vladimir Putin na setkání v Minsku|foto: ČTK/AP, Alexei Nikolsky,ČTK

Podobně jako si Putin vytvořil vnějšího nepřítele, Lukašenko ho zlehka napodobuje, s tím rozdílem, že to nejsou USA, ale samo Rusko. Pokusí se vytvořit iluzi prezidenta-komendanta – zachránce jednoty a bude doufat, že mu to vyjde.

Otázkou je, zda tím zabrání tomu, že se někdo z jeho vlastní suity, zkorumpované, tedy úplatné, nabídne Moskvě jako krymský Aksjënov nebo podněsterský Burla. Oba zanícení stoupenci sjednocení s Ruskem, oba s kriminální minulostí. Soudě podle vnějších příznaků a s ohledem na gradující kremelskou revoluci na Ukrajině, by tahle sázka Lukašenkovi nicméně teď mohla vyjít.

Pokud… pokud ovšem nenastoupí nevypočitatelná Putinova logika. Blíží se Den vítězství, 9. května, to je nejsvětější datum patriotického šovinismu a nové ukrajinské vítězství, třeba i skrze Bělorusko, by mu jistě přidalo na lesku. Do běloruského Bobrujsku už během krymské krize sám Lukašenko pozval ruské stíhačky SU-27.

Bývalý traktorista Lukašenko sice nyní vzkázal Ukrajincům, aby se nebáli, že do Kyjeva na tanku nedorazí, že přijede na traktoru pomoci s orbou, ale to neznamená, že ho ruští spojenci obrazně řečeno nenechají šlapat pěšky za vozem. Navíc Bělorusko hostí do 25. května hokejový šampionát. A Putin, jak se ukázalo v Soči, má jistou slabost spouštět vojenské operace na konec velkých sportovních podniků. Asi místo ohňostroje.