David Šťáhlavský: Nezralý politik vytržen z bloggerského jinošství

6. listopad 2013

Před výročím VŘSR se atmosféra v ruské společnosti diametrálně odlišuje od té z roku 1917 pouze v tom, že v zemi chybí síla, která by dokázala převzít moc, tedy vůdce. O štědrých zahraničních sponzorech nemluvě. Takže se uchazeči o vládu lidu musí spoléhat na vlastní síly. A v tom je potíž.

Salonní intelektuálové přitahovali vnější novotou, dokud se nekompromitovali na jelcinovském dvoře. Dnešní nacionalisté jsou na tom opačně. Nabízejí tradiční zboží, ovšem v příliš transparentních barvách se svastikovým vzorem. Blogger Alexej Navalnyj, který přidal ještě boj s korupcí, byl extraktem pozitiv obou táborů. Balancování na hraně liberalismu a nacionalismu ale tento týden s jistým zpožděním neodvratně skončilo.

Navalnyj, je mimochodem v podmínce, veřejně odmítl účast na kontroverzním „Ruském marši“, ale své stoupence tam poslal! Kreml si nemohl přát lepší dárek mezi dvěma svátky, výročí nenáviděné Jelcinovské ústavy a uctívané VŘSR. Bloggerský vůdce opozice, který vyvolával v hlavách moskevských stratégů oprávněné obavy, přišel rázem o početnou obec stoupenců. Protože se sám usvědčil ze všeobecné schizofrenie. Hned vysvětlím:

66% Rusů podporuje heslo „Rusům Rusko“; „Ruský marš“, čili pochod, podporuje 84% Moskvanů. Ale většina z nich, a hubená účast v průvodu je toho důkazem, nehodlá veřejně podpořit nacionalisty, ani je volit. A právě o tyto, poměry a dobou rozpolcené, voliče Navalnyj stojí. Ale taky touží po trnové koruně liberálního Martyra prověřenou Sacharovem, Brodským či Vysockým. Navalnyj ovšem asi neví, že luxus ideové schizofrenie si Martyrové dovolit nemohou. Ostatní s tím žijí bez výčitek, s racionalitou vybodovanou za léta komunismu. Navalnyj si asi nevšiml, že volbami moskevského starosty vstoupil do klubu politiků. Ti nikdy nesmí veřejně přiznat svou schizofrenii. Protivníci samozřejmě mlčí a mnou si v Kremlu ruce. Do novopečeného politika, který byl zjevně lepším bloggerem, se pustili jeho fanoušci na sociálních sítích i jeho opoziční kolegové. Jedni v upřímné vlně pobouření, jiní proto, že jim překáží anebo mu závidí. Mezi nimi jsou právě pravověrní svastikoví nacionalisté. Do první kategorie zas patří dosud velký stoupenec Navalného, spisovatel Boris Akunin. „…… mýlil jsem se, když jsem si myslel, že ty nacionalistické blbosti byly jen jeho mladickým neduhem; zkrátka ještě nedozrál na celonárodního politika.“

Navalnyj se tak dostal do slepé uličky, odkud cesta zpátky nevede. Navíc je dlážděná rozpálenými kostkami z Kremlu. Zůstat na místě znamená, že ještě načas ho budou pozorovat nájemníci obou domů, ale jeho politickou licenci bude požírat jak schizofrenie, tak další defraudační obvinění, které tentokrát přilepili na čelo i jeho bratrovi. Zbývá jen možnost vstoupit do jednoho z ideových domů po stranách ulice a podřídit se liberalismu, nebo kultivovat nacionalismu na národní sebevědomí. Zda je toho Navalnyj schopen? Měl by být, protože už zašel příliš daleko a Rusko je podle průzkumů na pogromové hraně.

autor: dst
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.