David Šťáhlavský: Nová taktika separatistů – bojují mírem
Proruští separatisté jsou připraveni jednat o setrvání svých území pod žlutomodrou vlajkou. Třístranné kontaktní skupině pro urovnání situace na východě Ukrajiny to sdělili představitelé samozvaných Lidových republik Doněcka a Luhanska, Denis Pušilin a Vladislav Dějněgo.
Samozřejmě takové gesto provází zásadní požadavek na změnu ukrajinské Ústavy, formou přiloženého dodatku. Za zmínku stojí chronologie událostí, které předcházely onomu „státotvornému“ mírovému gestu lidí, kteří před více než rokem pozvedli zbraň proti „kyjevské juntě“.
Tak tedy, o víkendu, nejprve separatisti vyjádřili ochotu uvažovat o setrvání v ukrajinském státě, pak jejich iniciativu vysoce ocenil ruský prezident Putin.
Současně ale Rusko, podle západních diplomatických zdrojů, přimělo zvláštní zmocněnkyni OBSE Heidi Tagliavini k rezignaci. A nakonec přichází hlavní tah: kontaktní skupině (ve složení RUS, UA, OBSE) už tak zdecimované nedůvěrou obou státních reprezentací, přichází separatistický návrh na urovnání konfliktu.
Paní Tagliaviniová nebyla totiž „jen“ komisařkou, ale důležitou a konstruktivní autoritou, která do dalších plánů Kremlu nepasuje. Vyšetřovala příčiny války v Jižní Osetii, usmiřovala strany čečenské války, působila v Bosně i na Kavkaze.
Podle ukrajinského poslance Artura Gerasimova cíl separatistické „iniciativy“ je jasný, odvézt pozornost od ruských závazků z Minsku 2 a do agendy ukrajinského konfliktu protlačit zástupnou, zavádějící, leč iniciativu.
Podle reakce Kyjeva se zdá, že se to podařilo. Jak přiznává přední ústavní právnička Maryna Stavnijčuk, Ukrajina totiž nemá ke quasi řešení separatistů alternativu. Rozumějme, nemá nic, než negace.
Odmítá požadavek na zvláštní statut povstaleckých území. Resp. Kyjev by ho uznal, pokud by separatisté spolu s neoficiálními ruskými jednotkami složily zbraně a vypsali volby podle ukrajinského práva. To ale podle názoru Moskvy odporuje Minsku 2.
Z voleb by navíc byli vyloučeni všichni aktivní účastníci bojů. Nejen zasloužilá ukrajinská právnička ovšem připomíná všeobecnou amnestii, se kterou počítají Minské dohody.
A minský mír Ukrajina přece ztvrdila podpisem svého prezidenta, podpis ukrajinského zástupce je i pod prováděcími předpisy, hned vedle signace vůdců obou separatistických republik.
Ti teď v ústavním dodatku požadují ukrajinské záruky: Nejen, že zůstanou na svých postech, ale bude jim podřízeno i místní právo a výkon spravedlnosti. A budou se moci oblastně sdružovat do vyšších administrativních celků.
A jen tak mimochodem, je tu ještě požadavek hospodářské samostatnosti takto asociovaného proruského „Separatistánu“, pojištěné tučným příjmem ze samostatné a nedotknutelné kapitoly celoukrajinského rozpočtu.
Takto koncipované „ústupky“ separatistů jsou samozřejmě nepřijatelné. Ale protože není po ruce přijatelnější řešení, bude se i o této absurditě jednat a jednat …. v Minských dohodách je přece zakotvena ústavní reforma administrativního uspořádání.
Tím se ovšem zbrzdí, ne-li zastaví, urovnání válečného konfliktu, a podváže, ne-li paralyzuje účinnost reformy neekonomického a nezměrně zkorumpovaného ukrajinského modelu státu.
Vypadá to tedy tak, že na Východě (ať už v Doněcku, Luhansku, nebo spíš přímo v Kremlu) přišli na to, že ve válce je možné pokračovat jinými prostředky, mírovými iniciativami.
Kalkulují s tím, že takové obstrukce nelze napadnout odvetnými sankcemi. Západ by jim měl teď dokázat, jak hluboce se mýlí. S ohledem na kaši, kterou si ale ukrajinsko-západní koalice zavařila Minskými dohodami, je kondicionál bohužel namístě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
