David Šťáhlavský: Putin má další problém. Má odškodnit bývalé akcionáře společnosti Jukos

30. červenec 2014

Význam arbitrážního verdiktu je morální. Protože nedotknutenost soukromého majetku je pojistkou svobody proti totalitě. Význam haagského soudu je také čistě lidský.

Čekalo se na něj 14 let a čtyři Jukosovci, včetně Michaila Chodorkovského, většinu toho času strávili ve vězení. Soud dospěl k závěru, že ruský stát se provinil tím, že porušil Energetickou chartu, která chrání enegetické investice v nové, jak se v 90. letech věřilo, ekonomicky lepší a energeticky bezpečnější Evropě.

Význam arbitráže je také osobní. Putinovy antipatie k Chodorkovskému hrály v celé kauze nemalou roli, i když se záměrem umravnit oligarchy a umlčet jinak smýšlející už do Kremlu přišel.

A politicky – přišla haagská arbitráž nevhod ne proto, že Putinovi chtějí udělit titul „Hrdina Ruska“, ale proto, že prezident teď svádí další souboj s oligarchy. Nechal jim, těm poslušným, (neposlušní jsou po smrti, nebo v exilu) pořádně vydělat na olympiádě. Dalším soustem se měl stát Krym. Sestřelení malajsijského boeingu a zostření sankcí nad očekávanou míru, tedy i do finančního a bankovního sektoru, vyhodilo Putina z politické tatami.

Čtěte také

Jeho stroj moci zatím ale šlape dobře a samopohonem. Zprávu z Haagu zpracoval zpravodajský trust Kremlu, agentura RIA Novosti. Podle ní bývalí vlastníci Jukosu uspěly jen částečně, vlastně to nestojí ani zmínku. 50 miliard dolarů je přitom suma, se kterou ani navrhovatelé nepočítali.

Ve druhém kole pak vicepremiér a prezidentův velký důvěrník Igor Sečin oznámil, že stát nezaplatí ani cent a podá odvolání. Připomenu jen, že Sečin měl v 90. letech zálusk na Jukos. S Chodorkovským se chtěl obchodně spojit, ale pak dal přednost bezúplatné lidkvidaci konkurenta.

Michail Chodorkovskij v roce 2001

Jako třetí stupeň v soukolí spustil senát. Místopředseda ústavního výboru Rady Federace Konstantin Dobrynin volá po přezkumu všech mezinárodních dohod a závazků, zda jsou v souladu s domácím právem, včetně Energetické charty.

Rusko ji totiž podepsalo, i Dohodu k ní, ale neratifikovalo. Fakticky kvůli tomu, aby GazProm nemusel respektovat ideu jednotné energetické bezpečnosti a garance investic, a aby si tedy podržel roli monopolního hráče na kontinentě, který si na politickou objednávku diktuje ceny. Postoj senátora Dobrynina zcela odpovídá směru, kterým se Rusko vydalo nejpozději v roce 2007.

Logika je následující. Vladimir Putin je jedním z hlavních, ne-li hlavním ochráncem mezinárodního práva, pokud na něm lze stavět konstrukce potřebné k oklamání mezinárodní veřejnosti. Když se mezinárodní právo nehodí, pak se příslušná mezinárodní dohoda doma anuluje.

Čtěte také

Stejně tak když se Rusku nelíbí sankce Západu za porušování mezinárodního práva, za agresi, definovanou Chartou OSN, označí Rusko domácí normou za agresora země, které sankce na ochranu mezinárodního práva přijaly.

Na lidi uvnitř státu to působí náramně. Státu se tak daří maskovat podstatu. Třeba zamlčet důkazy, podle kterých haagská arbitráž odsoudila Rusko k odškodnění akcionářů Jukosu. Poskytl ho sám Putin, když na tiskové konferenci v Mnichově před více než 10 lety přiznal, že na jeho příkaz stát využil legální tržní mechanismy, aby zajistil státní zájmy, tedy převedl přes nastrčené firmy Chodorkovského Jukos do majetku Rosněfti, tedy státu.

Ruský prezident Vladimir Putin (vzadu uprostřed) na zasedání vlády

To vypadá jako konsistentní docela hrubá účelovost v politice prvního muže Ruska. Nepřímo to potvrzuje bývalý druhý muž Jukosu, Leonid Něvzlin, už 11let je v izraelském asylu, který od ruského státu ani teď nečeká žádné odškodnění.

Naopak unijní politici věří, že i účelovost má své meze a po smrti 298 nevinných lidí na palubě civilního letadla očekávají od Vladimira Putina obrat, alespoň při výkladu válečného práva na Ukrajině.

autor: dst
Spustit audio