Gita Zbavitelová: 100 let od Balfourovy deklarace - Palestinci požadují britskou omluvu
Zatímco Rusko si v těchto dnech připomíná sto let od bolševické revoluce, Izrael, Británie a Palestinci vzpomínají na jiné výročí – sto let uplynulo i od Balfourovy deklarace, která slíbila Židům domovinu v Palestině.
Zatímco v Londýně si ji společně pochvalovali britská premiérka Mayová a její izraelský protějšek Netanjahu, Palestinci přistupují k výročí zcela opačně. Už vloni usoudili, že Balfourova deklarace může za to, že dodnes nemají vlastní stát, a vyzvali Británii, aby se jim za ni omluvila. Co znamenala a v jaké situaci vznikla?
V listopadu 1917 zuřila v Evropě první světová válka a na Blízkém východě probíhaly boje proti Osmanské říši. Tehdejší britský ministr zahraničí lord Arthur Balfour chtěl získat přízeň amerických a ruských Židů, kteří podle něj měli vliv na zahraniční politiku svých zemí, a někteří britští politici proto podporovali židovské přistěhovalectví do Palestiny.
Po neúnavném úsilí sionistů nakonec Balfour poslal v listopadu 1917 předákovi britské židovské komunity lordu Rothschildovi dopis s prohlášením o 67 slovech, které „příznivě pohlíží na zřízení židovské domoviny v Palestině“. Londýn v něm slíbil, že se „vynasnaží, aby splnění tohoto cíle umožnil“, ale zároveň zdůraznil, že „nebude podniknuto nic, co by omezilo občanská a náboženská práva stávajících nežidovských společenství v Palestině“.
Palestina však tehdy ještě byla součástí Osmanské říše a Britové neměli právo něco slibovat. Měli však s regionem vlastní plány a naslibovali leccos i Arabům. Židé Balfourovu deklaraci samozřejmě přivítali – na rozdíl od Arabů. Ti svůj odpor projevili okamžitě a nikdy v něm nepolevili, jen ho v posledních letech zesílili.
Omluvy se zatím nedočkali – premiérka Mayová naopak prohlásila, že Británie je hrdá na to, jakou roli „sehrála při vzniku Izraele“. Palestinský ministr zahraničí Rijád Málikí však už vloni oznámil, že samospráva podá kvůli sto let starému dokumentu na Spojené království žalobu k mezinárodnímu soudu.
Balfourova deklarace není „tragédie“
Letos v září pak kauzu znovu rozvířil předseda samosprávy Mahmúd Abbás, který vyzval Londýn k omluvě ve svém projevu před Valným shromážděním OSN. Připojil i požadavek odškodnění za „historickou katastrofu“, kterou Balfourova deklarace způsobila, a žádost o nápravu v podobě uznání neexistujícího Státu Palestina. V tom ho na rozdíl od britské premiérky podpořili opoziční labouristé Jeremyho Corbyna.
Palestinci „oslavili“ Balfourovu deklaraci po svém. Na 100 tisíc školních dětí ji muselo písemně odsoudit a protesty odeslat na britský konzulát v Jeruzalémě. Proti deklaraci demonstrovaly tisíce Palestinců na Západním břehu a v pásmu Gazy, ale i v Británii.
Balfourova deklarace však nezpůsobila nic. Když byla v roce 1920 po rozpadu Osmanské říše zřízena Britská mandátní Palestina, Britové zpočátku podporovali židovské přistěhovalectví, ale pak jejich nadšení opadlo. Po roce 1935 začali počet imigrantů omezovat a čtyři roky nato uvalili drastické kvóty. V restrikcích pokračovali i za 2. světové války, kdy byli evropští Židé ve smrtelném ohrožení a odjezd do Palestiny by zachránil životy statisíců lidí. Britské mandátní úřady je do země odmítaly pustit dokonce i po válce, kdy vyšel najevo hrůzný rozsah holokaustu.
Balfourova deklarace byla nepochybně významným úspěchem sionistického hnutí a vůbec prvním vládním dokumentem, který podpořil vznik samostatného státu Židů v jejich původní domovině, ale příčinou vzniku Státu Izrael nebyla. Židovské osady nezačaly vznikat díky deklaraci, ale už koncem 19. století a v roce 1917 jich byly v Palestině desítky.
Byla to tragédie holokaustu, která přiměla státy světa hlasovat pro vznik Izraele a zároveň – na to jako by Palestinci zapomněli – i samostatné Palestiny. Tu však arabské země tehdy odmítly a hned po vyhlášení nezávislosti na Izrael zaútočily. Kdyby rozhodnutí OSN z roku 1947 přijaly, mohli mít Palestinci svůj stát už 70 let.
Balfourova deklarace není „tragédie“, jak ji označují Palestinci, řekl u příležitosti výročí premiér Netanjahu. „Tragédie je jen to, že se s ní ještě o sto let později odmítají smířit.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
