Gita Zbavitelová: Izrael a Palestinci budou opět jednat o míru

Kerry po své šesté návštěvě Blízkého východu ve funkci v pátek oznámil, že obě strany souhlasí s obnovou mírového procesu bez podmínek a jejich vyjednavači v nejbližších dnech zahájí přímé rozhovory ve Washingtonu.

Není jasné, jak Kerry dokázal obě strany přimět, aby slevily ze svých zatvrzelých postojů – uvedl jen, že dohoda se teprve dokončuje, a nezveřejnil žádné detaily. Známo je jen to, že by se mělo jednat nejméně devět měsíců o všech zásadních otázkách. Rozhovory povedou izraelská ministryně spravedlnosti pověřená jednáním s Palestinci Cipi Livni, která je už vedla za premiéra Ehuda Olmerta, a hlavní palestinský vyjednavač Saíb Irikát. Dospějí-li ke hmatatelným výsledkům, setkají se i izraelský premiér Binjamin Netanjahu a předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. Podrobnosti o průběhu rozhovorů se nebudou zveřejňovat, aby se obě strany vyhnuly tlaku veřejnosti.

Abbás až dosud obnovu procesu podmiňoval zastavením výstavby izraelských osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě, izraelským závazkem k jednání o hranicích Palestiny z roku 1967 a propuštěním všech palestinských vězňů odsouzených před rokem 1993. Netanjahu jakékoli předběžné podmínky odmítal. Nejvyšší palestinský orgán, Organizace pro osvobození Palestiny, ještě ve čtvrtek jednání nedoporučil, ale v pátek Abbás po další schůzce s Kerrym nečekaně souhlasil.

Izraelci tvrdí, že na palestinské podmínky nepřistoupili, a Palestinci zase, že z nich neslevili. Izraelský ministr pro mezinárodní vztahy Juval Štejnic nicméně potvrdil, že Izrael propustí některé vězně z doby před rokem 1993, včetně teroristů s krví na rukou. Budou však osvobozeni postupně až v průběhu mírových jednání.

Moratorium na výstavbu osad Netanjahu vždycky odmítal, ale od svého druhého nástupu do funkce letos v březnu žádné nové projekty neschválil. Údajně Kerrymu slíbil, že rozšiřování osad nebude pokračovat, ale bez oficiálního oznámení. Palestinci se zase zavázali, že po dobu jednání nebudou škodit Izraeli na mezinárodním poli, například nebudou podávat žaloby na jeho představitele u Mezinárodního trestního soudu v Haagu.

Hranice z roku 1967 Netanjahu odmítal vždycky a není jasné, jak Kerry jeho postoj sblížil s palestinským. Několik izraelských představitelů popřelo, že by s nimi vláda souhlasila. Podle některých zdrojů se Palestinci spokojili s americkou zárukou, že jednání bude probíhat na základě tohoto požadavku, aniž se k tomu Izrael oficiálně zaváže, a definitivní hranice Palestiny budou určeny až v průběhu jednání a s územními výměnami. Zdá se, že John Kerry se stal jakýmsi garantem všeho, co obě strany odmítly explicitně splnit. Zjevně doufá, že se rozpory vyřeší v průběhu jednání, přestože v minulosti k tomu nikdy nedošlo.

Celkový dojem je, že Kerry si přeje jednat víc než oba hlavní hráči. Jeho oznámení o obnově mírového procesu je navíc teprve začátek dlouhé a strastiplné cesty, protože obě strany se ještě nikdy na ničem neshodly. K neřešitelným problémům patří územní výměny při určování hranic budoucí Palestiny či palestinský požadavek návratu uprchlíků na území Izraele, který jej zásadně odmítá, stejně jako absolutně nepřipouští rozdělení Jeruzaléma. Jednání přinese oběma stranám velké vnitropolitické problémy, protože palestinské vedení i řada členů Netanjahuovy vládní koalice má odpor k ústupkům. Předseda strany Židovský domov (Ha-Bajt ha-Jehudi) Naftali Bennett hned v pátek pohrozil, že koalici opustí, jestli vláda začne jednat o hranicích z roku 1967. Ty odmítá i řada členů Netanjahuova Likudu a značná nechuť panuje i vůči propouštění teroristů. Podobným potížím čelí i Abbás, jehož rozhodnutí obnovit jednání kritizuje většina palestinských frakcí a který má navíc velmi slabou pozici, protože jeho mandát vypršel už před více než čtyřmi lety.

Je možné, že obě strany povolily a jen to odmítají veřejně přiznat, aby neztratily tvář. Podle kuloárních informací však Abbás svůj postoj nakonec zmírnil po Kerryho pohrůžce, že jestli nezačne jednat, Washington zastaví finanční pomoc samosprávě. Ani jedna ze stran také nechtěla být oficiálně označena za viníka případného krachu amerického úsilí a pohněvat si Američany. A to je na seriózní jednání o míru trochu málo.