Ilona Švihlíková: Další kolo ropného tanga?

13. prosinec 2016

O ropném kartelu OPEC a jeho snahách dostat zpět pod kontrolu ropný trh se hovořilo velmi dlouho. Cena pohybující se pod 50 dolary za barel způsobovala problémy samozřejmě i velkým producentům jako je Saúdská Arábie.

Saúdové zřejmě původně zamýšleli pádem cen ropy zadupat do země (a to doslova) producenty břidličné ropy. Ví velmi dobře, že těžba z břidlic je nákladově náročnější, než konvenční těžba kvalitní ropy v Saúdské Arábii.

Spoléhali se na svůj rozsáhlý suverénní fond, který jim měl umožnit překlenout období nižších cen. A jako vedlejší efekt této operace mělo být oslabení Iránu a Ruska. Jenže to nešlo tak docela podle plánu. Těžba v USA sice o něco poklesla, ale nižší ceny zasáhly hlavně těžbu z ropných písků v Kanadě a hlubokomořskou ropu, která se stala cenově nekonkurenceschopnou.

Kromě toho si Saúdové uvědomili, že představa rychlé restrukturalizace jejich ropně-rentiérské ekonomiky je mimo realitu. I proto se opakovala jednání, až nakonec došlo ke shodě, která už – po mnoha avizovaných a zase zmařených pokusech o dohodu – nebyla očekávána.

OPEC se 1. prosince shodl na snížení produkce, poprvé po osmi letech. Tehdy ke konci roku 2008 šok z dopadů Velké recese na chvíli země kartelu „srovnal do latě.“

Držet za jeden provaz

Těžba ropy v oceánu

Nyní by měla být snížena těžba o celých 1,2 milionů barelů denně s tím, že dohoda rovněž očekává příspěvek od nečlenských zemí. K silnějšímu dopadu schválené dohody na ceny ropy přispělo Rusko, které oznámilo, že z nečlenských zemí přispěje snížením produkce o 0,3 milionů barelů za den.

Ohledně dodržování dohody se ovšem již nyní objevuje řada pochyb. Nejsou založeny jen na historických zkušenostech. Kartel je sám o sobě velmi nestabilní uskupení, natožpak, pokud jsou jeho členy země s tak rivalitními politickými ambicemi jako Saúdská Arábie a Irán.

Irán se odmítal ke snížení těžby připojit. Jeho argumentace založená na obnovení těžby, která byla poškozená západními sankcemi, navíc nebyla bez logiky. Podle dostupných informací se zdá, že mediátorem jednání byl nejen Alžír, ale také Rusko, což by dále potvrzovalo jeho rostoucí vliv na Blízkém východě.

Hlavní tíži poklesu produkce ponese Saúdská Arábie, což je vzhledem k velikosti její těžby pochopitelné, leč politicky nesnadno prosaditelné. Irán bude dokonce moci svou produkci o něco navýšit. Ze hry jsou Nigérie a hlavně Libye, a to kvůli značné politické nestabilitě.

Od ledna se budeme moci přesvědčit, na kolik budou země OPEC i některé nečlenské země držet za jeden provaz, nejen na papíře.

autor: Ilona Švihlíková
Spustit audio