Ivan Hoffman: Brexit startuje

K tomu by mělo dojít v říjnu 2018, pokud vše půjde podle not připravených vyjednavačem za unijní stranu Michelem Barnierem. Britové si ovšem na vyjednávání nepochybně přinesou noty vlastní a od těch unijních se budou významně lišit.

Už na podzim chtějí Britové přijmout zákon, kterým se zruší nadřazenost zákonů EU nad zákony britskými, a je jisté, že Británie opustí jednotný evropský trh a celní unii a s Bruselem budou vyjednávat dohodu o volném obchodu. Rovněž není pochyb, že skončí volný pohyb osob, k práci v Británii bude třeba povolení a množství imigrantů z EU Británie omezí.

Varování pro Brusel

Zpětně se zdá, že Britům trvalo dlouho, než řekli, co chtějí, ale objektivně je třeba přiznat, že přetlumočit vzkaz voličů z referenda, kde se na jednoduchou otázku odpovídá ano či ne, vůbec nebylo lehké. I politici, kteří pro brexit nehlasovali, jsou odpovědni za to, že vystoupení z EU bude pro britské občany přínosem, nikoli pohromou.

Ideální by mimochodem bylo, kdyby brexit byl přínosem, nikoli komplikací i pro země, které v EU zůstávají. Tomu by mohla napomoci jedna z priorit Britů při vyjednávání, že totiž „žádná dohoda je lepší, než špatná dohoda“.

29. března Velká Británie po více než 40 letech členství v EU zažádá o zahájení procesu odchodu z integračního projektu|foto: ČTK/AP, Alastair Grant,ČTK

Za špatnou pověst totiž Brusel vděčí předpokladu, že špatné dohody jsou lepší než žádné. Důsledkem jsou kompromisy, na které jsou pak všichni alergičtí.

Evropská unie má image spolku, který není akceschopný a už od pohledu není ani ryba, ani rak. Nyní se nabízí příležitost procvičit se ve vyjednávání s partnerem, který možná neví, co přesně chce, ale přesně ví, co nechce.

Nejde přitom o málo: pokud se členům EU nepodaří domluvit s Brity společně, bude se muset domlouvat každý sám, což by soudržnost unie určitě neposílilo.

Brexit je zatím nejdůraznějším varováním pro Brusel, že si od něj národní státy slibují servis, nikoli dozor, neboť Brusel je zde pro své členy, ne naopak.