Ivan Hoffman: Mezi arogancí a populismem
Premiér Sobotka si myslí, že prezident Zeman záludně smíchal témata, která spolu nesouvisí: Problematiku Klokánků, zařízení pomáhajících ohroženým dětem, s problematikou pomoci uprchlíkům z oblastí postižených válečnými konflikty či chudobou.
A na prezidenta se zlobí, neboť v lítosti ohledně českých dětí, na které vláda nemá prostředky, zatímco na cizince ano, vidí premiér osten namířený proti vládě, která obtížně manévruje mezi averzí většiny veřejnosti k imigrantům a mezinárodními závazky a úmluvami, které činí místní vlády fakticky nesvéprávnými.
Zatímco prezident je v této kauze podezřelý z populismu, z podbízení se nízkým pudům, premiér je podezřelý z arogance moci, která nebere ohled na názor občanů, které považuje za nekompetentní.
Právě oscilace mezi populismem a arogancí je dnes denním chlebem politiky, ve které se prostor pro autentická rozhodnutí scvrknul na banality. Podstatné věci se nerozhodují, nýbrž administrují podle nadnárodních manuálů.
Akceptováním volného pohybu lidí, zboží a peněz, se státy v Evropě zřekly práva ovlivňovat hospodaření privátních firem, privátních bank či pohyb obyvatel.
Politici bezmocně přihlížejí procesům, které v zásadě nesmějí, ale také neumějí ovlivnit a tak je alespoň alibisticky hájí. Pokud se daří, přivlastňují si politici zásluhy, když se nedaří, viní Brusel.
Mezi prezidentem Zemanem a premiérem Sobotkou je malý rozdíl, pokud jde o jejich šanci reálně vládnout. Jsou bezmocní nastejno. Čím se liší, je jejich rétorika.
Prezident vsadil na image solitéra, rebela, který je prostořece svůj, premiér se naopak prezentuje jako týmový hráč, je ztělesněním mainstreamové politické korektnosti. Prezident riskuje a pak couvá, premiér je opatrný, až to poněkud nudí.
V praxi to ovšem vyjde nastejno, oba nakonec udělají to, co musí, čili to, k čemu jsme se mezinárodně zavázali, co jsme ratifikovali. Platí to i pro uprchlíky. Zatímco veřejnost diskutuje, zda jsou přínosem či hrozbou, vláda je ve svém rozhodování omezena na možnost držet ústa a krok.
Za politiku se dnes považuje, když si prezident s premiérem, vláda s opozicí či koaliční partneři vzájemně okopávají kotníky. Mrzuté je, že vrátit politice smysl, resuscitovat parlamentní demokracii a vrátit moc občanům, není možné podle bruselských not.
A reálně není tak zle, abychom riskovali demontáž zoologické zahrady a riskovali svobodu v divočině. Uprchlíky většinově nechceme, ale raději si na ně zvykneme, než bychom riskovali, že za trest budou uprchlíci z nás.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
