Ivan Hoffman: Přitažlivost hnoje

Lidovci zas chtějí mít pod palcem dotace, směřující do Babišova byznysu. Jak bezelstně vysvětlil pan Čunek, který má s korupcí intimní zkušenosti: „Aby přítele Babiše ochránili před pokušením.“ Hnutí Ano pak prostřednictvím pana Faltýnka, předsedy poslaneckého klubu ale i člena představenstva Agrofertu, ve kterém léta vedl zemědělskou divizi, pochybuje o kvalifikaci lidovců vyjednávat s Bruselem o zemědělských dotacích. Lze tomu rozumět i tak, že se Babiš obává, že mu Bělobrádek zkazí byznys, zatímco Bělobrádkovi jeho politicky zkušenější spolustraníci vysvětlili, že nebude-li mít přes zemědělství na Babiše páku, ten s ním kdykoli zamete jako s trpaslíkem.

Není třeba mít speciální nos, abychom cítili, že tady něco zapáchá a hnůj to, jak už bylo řečeno, není. Smrdí politika. Vyjednávání o koalici je přátelské do chvíle, kdy začne jít o peníze. Politici se jak vidno nebojí odpovědnosti, která plyne z rozhodování o státních či evropských, v každém případě ovšem našich miliardách, naopak se o tuto odpovědnost nesmlouvavě perou. Je to podezřelé. Velice podezřelé.

Zatímco volič by u nové koalice uvítal nový styl, koaliční partneři se postaru snaží vzájemně uchopit pod krkem, neboť jinak si zřejmě neumějí představit dělnou spolupráci ku prospěchu občanů. Tvrdí-li lidovci, že bez ovládnutí Ministerstva zemědělství pro ně koalice není zajímavá a současně Ano říká, že vládnout lze i bez lidovců, má to Sobotka těžké. Je zde pravda stále i Okamura, který se na ministerstvo zemědělství necpe a chválí devadesát procent programového prohlášení. Jenomže co s politikem, který míní do rozhodování vtáhnout občany, sám nic nechce a tím pádem není jak ho chytit pod krkem? Než jít do takového rizika, to raději zůstane Sobotka po krk v hnoji.