Ivan Štern: O české nepoučitelnosti

Moc toho nenaseděl. Běhal po patologii na pražské univerzitě a vypravil se do Polné, aby zločin, jak byl v Kutné Hoře u soudu představen, zrekonstruoval. Objevil řadu nesrovnalostí. Z hlediska lékařského i z hlediska žalobou vylíčeného průběhu onoho otřesného činu. Při vší úctě komické bylo již to, že se vražda odehrála dávno po Pesahu. Macesy byly ten rok už upečeny i snědeny.

Masarykovo pojednání bylo cenzurou zabaveno. Rakouské soudy se přece nemýlí. Leopold Hilsner dostal provaz po zásluze. Česká společnost, aniž mohla poznat Masarykovu argumentaci, jak je dodnes jejím dobrým zvykem, ví přece všechno lépe, štěkala, štěkala, až Masaryka uštěkala. Vlastní studenti, aniž mu dali šanci cokoli objasnit, v přeplněné aule bučeli, pískali, až tohoto židofila vypískali.

Masaryk opustil aulu, nakonec i Prahu. Český antisemitismus slavil své pochybné vítězství. Českou věc „pan profesor kdovíodkud“ přece odrodile zradil, neb jen antisemitismem se mohl osvědčit jako správný Čech a vlastenec, proklínaje němčící Židy.

Čtěte také

Jediní, kdo se postavili na Masarykovu stranu neohroženě, byli čeští sociální demokraté. S českými šovinisty a židobijci z kruhů vlastenčících a klerikálních si to v Právu lidu rozdal František Soukup.

Redakce na truc úřadům Masarykovo pojednání, cenzurou zabavené, uveřejnila na pokračování. Vlastenecké Národní listy v odvetu pokrytecky napsaly, má-li profesor Masaryk na věc názor, může i protivná strana vyjevit názor svůj. Copak ale smyšlenka je názor!?

Právě na tomto místě zavraždili v roce 1899 Anežku Hrůzovou|foto: Irena Šarounová

V říjnu 1913 se odehrálo polenské deja-vu. V Kyjevě byl před soud postaven židovský dělník Bejlis, obžalovaný z rituální vraždy. Krev zavražděného křesťanského hocha měl použít k zadělání macesů. Na scénu opět vyrazili čeští sociální demokraté.

Antonín Němec prohlásil, že dělný lid je povznesen vysoko nad rasovou nenávist. Nikoli pogromy, ale demokratismem možno dospěti k ovládnutí veřejného života. Ale bušte něco takového do slovanského dubiska!

Čtěte také

Přemýšlím o současnosti, mysle na události minulé. Demokracii bychom jaksi měli. Antisemitismus se vytratil. Žida aby u nás pohledal. Za to ufňukanost, ublíženost a nesnášenlivost zaznívají nadále. Jen hromosvodu se jaksi nedostává.

Syrská matka se svými dětmi v uprchlickém táboře v Surucu na syrsko-turecké hranici|foto: ČTK/AP, Emrah Gurel,ČTK

A tak vděčně odmítáme evropské migrantské kvóty. Konečně se zjevil hmatatelný nepřítel. Můžeme na něho svést, proč to zas u nás vedeme od desíti k pěti.

Jen těch pár statečných sociálních demokratů, kteří se tehdy otevřeně postavili na stranu slabých a nespravedlivě pronásledovaných, zdá se, tu chybí.

Byli by, jako již tehdy, bezvadnými terči.