Ivan Štern: Polští vojáci a policajti se začali strachovat o své penze aneb deestébizace po polsku

6. září 2017

Na počátku byl ušlechtilý, dobrý úmysl. Snaha napravit některé do očí bijící křivdy. Starobní důchody polských obětí komunistického útlaku jsou nesrovnatelně nižší, jejich výdělky byly tradičně mizerné, v porovnání se starobními důchody komunistických pronásledovatelů.

Problém, jak víme, není jen specificky polský. I u nás důchody obětí komunismu jsou mnohem nižší než důchody komunistických koryfejů. Sejm ovládaný stranou Právo a spravedlnost proto v únoru roku 2016 přijal zákon, podle kterého je možné zpětně upravit výpočet starobních penzí u bývalých starých struktur, zejména pak policejních a vojenských. Samozřejmě směrem dolů.

A srovnat tak jejich penze s penzemi obětí jejich pronásledování. Problém zákona tkví v tom, že je plošný. Nerozlišuje a už vůbec nezohledňuje fakt, že mnozí z těchto lidí byli po roce 1990 uznáni za schopné sloužit novému režimu. Uplatňuje, i když se to nedobře poslouchá, princip kolektivní viny. Na zákon tak nahlíží Úřad mluvčího občanských práv, polský ombudsman. V názoru rozhodně není osamocen.

K „deestébizaci“ nedojde

Polský Sejm

Umím si přesto představit výjimečné okolnosti, za nichž takto obecně nespravedlivé řešení může být, když ne tolerováno, alespoň chápáno. Například doba bezprostředně po druhé světové válce.

Pro soupis pražských Němců určených k odsunu a ke konfiskaci jejich majetku posloužily i abonentní seznamy pražského Německého divadla z 30. let. Předpláceli si německá představení, jsou tedy Němci. Hybaj ven! K úhoně tak přišli i někteří pražští židé. Měli štěstí a přežili nacistické vyvražďování. Mluvili však německy, tak „davaj majetek“.

V současné době Polsko nezažívá nijak mimořádnou situaci, aby bylo možné mít alespoň to pochopení pro tak výjimečné kroky. K dekomunizaci neboli, jak sami Poláci v této souvislosti říkají, k „deestébizaci“ společnosti stejně nedojde. Mimořádné na dnešní situaci je jen to, že - stejně jako my - Poláci zažívají vůbec nejšťastnější období své dosavadní historie.

Naše řešení stejného problému cestou zákona o třetím odboji je přece jen přijatelnější. Byť sám zákon vyvolal silnou vlnu odporu, zejména při pomyšlení, že by indiferentní ministerští úředníci měli rozhodovat, co třetí odboj byl, případně co již nebyl.

Tomasz Simoniak, poslanec za Občanskou platformu, v rozhovoru pro rádio TOKFM uvedl, že něčeho podobného se nedopustili ani komunisté, když se v roce 1947 zmocnili státu i vlády. Předválečné policajty prý prověřovali jeden každého zvlášť.

autor: ern
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.