Ivan Štern: Sociální demokracie v Zemanově sevření

Tehdy po slavné Klausově volební nevýhře, kdy ho Špidla porazil na hlavu, i jeho nejskalnější stoupenci byli přesvědčeni, že Klaus už jednoduše nemůže být dál předsedou. Jeho hvězda pohasínala a stávala se železnou koulí u stranické nohy. Zaznívalo nerudovské: Kam s ním? Domnívali se, nedají-li mu novou hračku, bude škodit, a to velmi zhoubně. Vsadili na obvyklý trik všech politických uskupení. Musejí ho vykopnout výš. A výš byl jen post prezidenta. Klaus se musí stát prezidentem.

Podobně uvažovaly i některé moudré hlavy v sociální demokracii. Zasloužilý předseda Zeman si zaslouží být prezidentem,. Jinak že se prý se zlou potáží. Jedině Špidla nebyl toho názoru. A historie mu dala za pravdu.Občanští demokraté si v první volbě Klause jako prezidenta doslova vymodlili. Pak už se nestačili divit. Zpočátku to byly drobné naschvály předsedovi a premiérovi Topolánkovi. Když se Klaus stal prezidentem podruhé, a to díky usilovnému Topolánkovu snažení, odvděčil se mu tak, že ve spolupráci s Paroubkem a s tak zvanými rebely z řad ODS, jeho vládu svrhl. Odsoudil tak Topolánka do politického nebytí.

Nepovolil ani v případě Nečasově, byť se lid obecný domníval, že Nečas je Klausův milec. Jeho podřízenost sice vítal, avšak nikdy mu v ničem nepomohl. Ve chvíli, kdy se Nečas rozhodl vyhnat z vlády Věci veřejné pro zjevnou korupci, mu namydlil schody. Pravda, Nečas, ač měl, nikdy se s ním nepustil do křížku. A nakonec se ještě namočil do jeho velice pochybné amnestie. Dnes, kdy občanští demokraté možná svého otce zakladatele potřebují jako pomoc nejvyšší, ostentativně se k nim obrací zády.

Důvod je prostý. Postem prezidenta si ODS Klause nekoupila. Její smrtelný hřích spočíval a spočívá v tom, že deset let si dovolila usilovat o samostatnou politickou kariéru. Často se ani na otce zakladatele neohlížejíc. Fakt, že Mirek Topolánek po tom, všem, co mu Klaus provedl, s ním chce v jiných barvách znovu vyrazit na barikády, mě přesvědčuje, že si ODS patrně tento osud zasluhuje, když si před léty do čela postavila takového člověka.

Toho všeho chtěl Vladimír Špidla sociální demokracii uchránit. Věděl, že Zemana neuspokojí nová hračka na Hradě, zejména bude-li se strana, již si přivlastnil, snažit o vlastní, na něm nezávislý politický život. Otevřel už tehdy tak sociálním demokratům možnost pracovat na tom, aby se stali všelidovou stranou. Cíl, o nějž již třetí rok usiluje dnešní předseda Sobotka. Nabídnutou možnost sociální demokracie trestuhodně promarnila, zahazujíc se s bizarními postavami, jako byli Stanislav Gross či Jiří Paroubek.

Dnes je Zeman prezidentem a jen pošetilec si může myslet, že ho sociální demokraté uspokojí, když mu budou vycházet vstříc. Nejde mu jen o zničení Sobotky, který se před deseti lety spojil se Špidlou, jde mu o celou stranu. Vymačká ji. A pak jako použitý citron zahodí. Stejně jako Klaus tak učinil s ODS.