Jakub Šiška: Greenpeace chce koupit německé doly a elektrárny
O německé hnědouhelné doly a elektrárny, které nabízí k prodeji firma Vattenfall, se přihlásil i jeden nečekaný zájemce: ekologická organizace Greenpeace. Ta se netají tím, že v případě úspěchu chce tyto energetické provozy co nejrychleji zavřít.
Německá uhelná energetika se v posledních letech ocitla mezi dvěma protichůdnými trendy. Na jedné straně je zřejmé, že rychlý přechod na decentrální obnovitelné zdroje a snaha o snižování emisí tomuto oboru příliš šancí nedává.
Na druhé straně v důsledku spěšného odstavování jaderných elektráren, ke kterému se Německo rozhodlo v reakci na tragédii v japonské Fukušimě v roce 2012, začala výroba v uhelných elektrárnách přechodně růst. Vydělaly na tom provozy, které prošly v nedávné době modernizací a které lze ve srovnání s ostatními označit za nejefektivnější.
Právě takové se nacházejí v Sasku a Braniborsku, v oblasti Horní a Dolní Lužice. Dohromady vyrábějí ročně asi 10 gigawattů elektřiny, což je pětinásobek výkonu Temelína. Těžba v okolních dolech představuje zhruba jeden a půl násobek toho, co se ročně vytěží v celé České republice.
Švédský státní koncern Vattenfall, který elektrárny i doly vlastní, chtěl rozšířit dobývací prostor tak, aby elektrárny měly palivo na několik desetiletí dopředu. Znamenalo by to vedle rozsáhlé devastace krajiny a zamoření širokého okolí prachem i likvidaci osmi vesnic.
V Německu i Švédsku se proti tomu zvedl silný odpor, který loni zaznamenal první úspěch. Nová švédská vláda, složená ze socialistů a zelených, nařídila Vattenfallu plány na rozšiřování dolů zastavit a celou svou uhelnou divizi v Německu prodat.
Tento týden vypršel termín, do kdy měli zájemci předložit nabídky. Pro nás je zajímavé, že zřejmě půjde o česko-český souboj, protože zájem projevily společnosti ČEZ, Energetický a průmyslový holding a organizace Greenpeace, zastoupená společně českou a švédskou pobočkou. Greenpeace se netají tím, že jejím cílem je doly i elektrárny co nejrychleji zavřít.
Její konkurenti by samozřejmě chtěli v byznysu pokračovat, na jistotu ale sázet nemohou. Elektrárny jsou sice zatím ziskové, ale to vzhledem k rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů a celkově klesající poptávce po elektřině nemusí dlouho platit.
Proto také není dosud jasné, jakou tržní hodnotu nabízené portfolio vlastně má: Vattenfall si svou uhelnou divizi cení na 3-5 miliard eur, podle analytiků však takovou částku sotva dostane. Ovšem ani Greenpeace to v případě vítězství nebude mít jednoduché. Předmětné provozy zaměstnávají v Sasku a Braniborsku přes 20 tisíc lidí, jejichž náhlé propuštění by v regionech s už dnes vysokou nezaměstnaností způsobilo sociální katastrofu.
Ekologická organizace by tedy musela řešit něco, s čím dosud nemá žádnou zkušenost: tedy složité vyjednávání s odbory a s místními úřady o útlumovém programu, který by trval řadu let a na kterém by se sama musela také finančně podílet.
Vývoj na energetickém trhu tomu může, ale nemusí hrát do karet. Ať tedy prodávané uhelné provozy získá kdokoli, o jejich budoucnosti rozhodne nakonec argument nejpádnější, tedy peníze.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
