Jan Fingerland: Blesky nad Anbarem aneb Proč sunnité zabíjejí sunnity?

3. listopad 2014

Islámský stát během několika dní pozabíjel stovky svých sunnitských souvěrců v provincii Anbar. Proč to dělá?

Triviální odpověď je, že Islámský stát je organizace složená z násilníků. Méně triviální možnost říká, že extremisté tím dávají najevo, že nejsou na ústupu ani po masivních náletech na své pozice.

Ale vůbec nejdůležitější pro vysvětlení situace je to, co se děje přímo v Anbaru.

Situaci na frontě s Islámským státem není možné zredukovat na hlášení o vítězství jedné nebo druhé strany. Na severu Iráku se kurdským silám podařilo dosáhnout částečných úspěchů.

To vytváří předpoklady k tomu, aby Kurdská autonomní vláda v sobotu odřízla bojovníky Islámského státu od jejich zázemí a zatlačila je zpátky – tedy získávala zpět území ztracené při islamistické ofenzívě letos v létě.

Čtěte také

Naopak v provincii Anbar západně a severozápadně od Bagdádu Islámský stát v žádném případě neprohrává, spíše naopak.

Na tomto rozsáhlém převážně pouštním území se islamistům daří udržovat svou moc a postupně ji šířit. Islamisté dobyli mimo jiné vojenskou základnu, z níž odvezli množství vojenské techniky, včetně tří amerických tanků Abrams, a obklíčili další důležitou přehradu Hadíta na Eufratu.

Islámský stát během několika dní pozabíjel stovky svých sunnitských souvěrců v provincii Anbar

Právě zde také leží město Hít, které se Islámskému státu podařilo dobýt, a zacelit tak jeden z posledních ostrovů odporu proti své nadvládě. Právě proto se hromadné vraždění sunnitských Arabů odehrálo v této oblasti.

Oběťmi zabíjení se z velké části stali příslušníci policie a nebo jednotek Sahva, tedy oddílů, které zřídili zdejší sunnité pro boj s Islámským státem. Jde vlastně o obdobu podobných čet, jaké existovaly v letech 2006 až 2007 kvůli ochraně sunnitských kmenů proti Al-Káidě.

O něco podobného se nyní snaží i irácká vláda a Američané – totiž získat sunnitské kmeny v Anbaru k boji proti Islámskému státu. O dění v řadách obyvatel této strategicky klíčové oblasti se můžeme jen dohadovat.

Čtěte také

Arabští sunnité nemají lehký výběr – zvolit si mohou mezi Islámským státem, který na ně uvalí těžkou náboženskou diktaturu a povinnost posílat své členy bojovat za jeho věc, a iráckou vládou v rukou šíitů, která v posledních letech dělala vše pro to, aby si sunnity odcizila.

Katastrofa nyní dopadla na kmen Albu Nimr, který zatím lákání Islámského státu odolával, naopak islamistům čelil ozbrojenou silou. Členové tohoto kmene byli pozabíjeni poté, co jim došlo střelivo. Nepochybně se tak stalo pro výstrahu všem dalším sunnitským kmenům, které by chtěly s Islámským státem bojovat.

Chlapci na turecko-syrské hranici

Islámský stát zároveň nepochybně definitivně přišel o případné spontánní sympatie řady dalších sunnitských kmenů. Paradoxně ovšem i irácká vláda udělala vše pro to, aby si Albu Nimr a další sunnity odcizila.

Místo, aby lidem bojujícím s Islámským státem pomohla alespoň dodávkou zbraní, neodhodlala se k ničemu – ať už důvodem byla neschopnost efektivně jednat, nebo proto, že část vlády odmítala dát zbraně sunnitům. Výsledkem byl bezprecedentní masakr.

Pokud tedy bagdádská vláda v rukou nového premiéra Hajdára Abádího chtěla ukázat sunnitským kmenům, že na ni není spoleh a nemají s ní počítat, podařilo se jí to dokonale. Nad vybudováním aliance umírněných sunnitů s převážně šíitskou vládou to vykroužilo velký otazník.

Čtěte také

Nic na tom nemění ani to, že nejvyšší šíitská autorita Iráku, ajatolláh Sistání, vyzval k pomoci sunnitským bojovníkům čelícím Islámskému státu. Velmi znepokojení jsou i Američané, kteří na myšlence sunnitsko-šíitského smíření stavěli svou další strategii.

Podle vyjádření amerických vojenských kruhů bude i v optimistickém případě irácká armáda schopna konsolidovaně bojovat s islamisty až za několik měsíců.

Starší muž na turecko-syrské hranici

Obamova vláda však nebude chtít investovat peníze ani lidské síly do operací, které nebudou zajištěny vkladem ze strany irácké vlády. Dá se tedy úhrnem říci, že v Bagdádu svými reakcemi – a nereakcemi – dělají Islámskému státu radost.

Zajímavé bude sledovat reakci zmíněného klanu Albu Nimr. Ztráta stovek členů je bolestivá, ale ne smrtící. Tento kmen, který byl ochotný příležitostně čelit i Saddámu Husajnovi, má desítky tisíc členů a bude chtít nejen pomstu, ale také zpátky území, které v těchto dnech ztratil.

Pokud ovšem irácká vláda propásne další, možná poslední šanci získat v řadách sunnitských kmenů spojence, pak prodlouží nejen existenci Islámského státu, ale podepíše ortel existenci Iráku a pravděpodobně i Sýrie.

Spustit audio