Jan Fingerland: Co si Sherlock Holmes myslí o Labouristech

O Jeremy Corbynovi se nedá říci, že je bezbarvý a bezpáteřný, jako řada jiných politiků. Corbynův problém je jiný. Je vyhraněný až moc a jeho neústupnost někdy působí spíše jako fanatismus. Kdyby mohl, asi by opravdu znárodnil britské továrny a vyvedl Británii z NATO, bez ohledu na následky.

Řada levicových poslanců Westminsteru se vůbec netají svou nechutí vůči kolegovi, který politiku nevnímá jako cestu k dohodě na řešeních, ale – jeho slovy - jako „boj za věci, kterým věří“. Corbynovi se dokonce rozpadl stínový kabinet, protože se proti němu postavili přední labourističtí politici. Labour Party se totiž změnila z nejméně ideologické levicové strany Evropy na tu ideově nevyhraněnější.

Po víkendovém stranickém hlasování, v němž Corbyn obhájil a dokonce posílil svou pozici, je zřejmé, že jeho loňské zvolení nebyl omyl, ale jasný krok strany doleva. Velká část britských politologů i novinářů to hodnotí jako způsob, jak se postarat o nejméně jedno další období nadvlády konzervativců. Proč tedy Labour Party tento krok udělala?

Poslanci proti předsedovi

Labouristická potíž spočívá v tom, že o posun doleva usiluje stranické vedení, ale nenásledují ho jiné dvě důležité skupiny, a to tradiční labourističtí voliči, bez kterých ovšem nelze vyhrát volby, a také standardní labourističtí poslanci.

Labour Party se změnila z nejméně ideologické levicové strany Evropy na tu ideově nevyhraněnější|foto: ČTK/AP, Danny Lawson,ČTK

Už od prvního Corbynova zvolení panuje mezi poslaneckým klubem a vedením strany značné napětí. Labour Party totiž nevyřešila svůj strukturální problém, v němž poslanci, ač v systému většinové volby zásadně důležití, musí soupeřit o vliv se stranickým vedením. To svou legitimitu odvíjí nikoli od voličů, ale členů strany, odborů a v Corbynově případě zejména takzvaných „registrovaných příznivců“.

Právě v řadách těchto aktivistů se zvýšil podíl silně levicově orientovaných mladých lidí, kteří podle nových pravidel navíc získali větší možnost ovlivňovat dění ve straně. Loňské překvapivé Corbynovo zvolení je důsledkem těchto změn. Ta tam je éra Tonyho Blaira, který stranu přivedl do středu. Labouristé se znovu plánují ustavit jako socialistická strana.

Labouristé opětovným zvolením silně levicového předsedy nejen snížili své šance vyhrát příští volby, ale také posílili vnitřní rozštěpení strany. To by v extrémním případě mohlo vést až k rozpadu strany.

Dvojí labouristé

Je pak otázkou, zda by se ve většinovém volebním systému mohly udržet dvě levicové strany, tím spíše, že ve Skotsku Labouristy prakticky vymazali tamní nacionalisté a v průmyslových oblastech Británie levicové hlasy získává protestní strana UKIP. Paradoxní je, že sám Corbyn nebyl velkým příznivcem britského členství v Evropské unii, ale zato horoval pro blahodárný dopad příchodu cizinců do země.

Po víkendovém stranickém hlasování Jeremy Corbyn obhájil a dokonce posílil svou pozici|foto: ČTK/AP, Danny Lawson,ČTK

Jednou z možností je, že by se jeden z labouristických proudů sloučil s Liberálními demokraty, třetí britskou stranou. Ta ostatně před 30 lety také vznikla sloučením Liberálů a Sociálních demokratů, kteří se odštěpili jako levostředový proud právě od labouristů. Liberální demokraté však zůstávají marginální stranou, která jen pozoruje soupeření mezi labouristy a konzervativci.

Ti by neměli mít s politickým harakiri svých rivalů problém, ale nastalý stav může mít neblahý vliv na vývoj celé britské politické scény. Jeden z konzervativních poslanců to vyjádřil tak, že jeho strana bude jako Sherlock Holmes bez svého protivníka Moriartyho a hrozí jí, že zplaní.

Co se týče nejbližších voleb, ty by se měly konat do roku 2020. Konzervativci by museli špatně zvládnout brexit nebo neudržet hospodářský růst, aby ztratili neuvěřitelnou výhodu, kterou jim labouristé zvolením Corbyna darovali.