Jan Fingerland: Duhový národ přichází o barvy aneb Pogromy v Johannesburgu

22. duben 2015

Afrika prožívá rušné chvíle. Na obou jejích koncích vrcholí krize, která se týká imigrantů a jejich zoufalé – a nebezpečné – snahy zlepšit svůj život.

Oči Evropanů jsou v poslední době upřeny zejména na sever Afriky, odkud prakticky každý den vyrážejí lodě plné uprchlíků z nitra kontinentu. Ovšem část Afričanů se snaží změnit svůj úděl tím, že odcházejí pracovat do ekonomicky nejúspěšnější země kontinentu – totiž do Jihoafrické republiky.

Příliv imigrantů však v této zemi opakovaně vytváří krizové situace. Naposledy právě v posledních dvaceti dnech, kdy se skupiny mladíků rozhodly zúčtovat s nepohodlnými přistěhovalci a podnikali cosi jako pogromy.

Čtěte také

Výsledkem je sedm mrtvých, tisíce lidí skrývajících se na policejních stanicích nebo v provizorních táborech a také desetitisíce lidí, kteří se raději rozhodli opustit Jihoafrickou republiku a vrátit se do svých domovských zemí.

Mnozí z nich našli útočiště u jihoafrických sousedů, jiní se snaží být alespoň nenápadní. Nemluví na veřejnosti svými rodnými jazyky, nejezdí hromadnou dopravou a nevycházejí po setmění ven.

Události v Johannesburgu a Durbanu mají velmi negativní ohlas v celé Africe, přičemž na pověsti duhového národa ulpěla skvrna xenofobie.

Jde o občany řady států, ať už blízkých, jako je Malawi, nebo poměrně vzdálených, jako je Nigérie, Keňa nebo Etiopie. Řada afrických politiků také své jihoafrické kolegy kritizovala za pomalou reakci.

Trvalo několik dní, než prezident Jacob Zuma vyslovil odsudek na adresu pachatelů nepokojů a teprve tuto středu vláda vyslala do zasažených čtvrtí Johannesburgu a Durbanu vojsko, které má zabránit pokračování útoků.

Jaké jsou příčiny současného stavu? Je jich samozřejmě více a některé jsou dlouhodobé a jiné bezprostřední.

Jihoafrická ekonomika je sice relativně silná, zejména v kontextu afrického kontinentu, ale její stav se dlouhodobě zhoršuje a navíc není schopna generovat dostatek pracovních míst.

Čtěte také

V současnosti je v této zemi asi 25 procentní nezaměstnanost. Tu pak zhoršuje skutečnost, že do relativně prosperující země přicházejí ekonomičtí imigranti, legální či nelegální.

Nepřicházejí ovšem zneužívat tamní sociální nebo zdravotní systém, ale prostě prodat na trhu svou práci a svou iniciativu. A tak i když jsou imigranti viněni z toho, že zabírají místo na pracovním trhu, útočníci paradoxně demolovali hlavně obchody, ačkoli právě ty nikomu práci neberou.

Cizí státní příslušníci ve frontě na jídlo v dočasném uprchlickém táboře, východně od Johannesburgu v Jižní Africe.

Je ovšem pravda, že v Jihoafrické republice je několik milionů cizinců, kteří pracují také v dolech nebo jako pomocníci v domácnosti. Jen ze Zimbabwe je jich milion. Část násilníků proto chodila i po domech a hledala cizince, které by mohla na místě ztrestat.

Kolem přítomnosti imigrantů v Jihoafrické republice vznikalo napětí už v minulosti. Nejhorší situace byla v roce 2008, kdy bylo nakonec rovněž povoláno vojsko.

Při útocích na imigranty tehdy zemřelo kolem šedesáti lidí a kolem sta tisíc dalších uprchlo. Také v roce 2011 se terčem násilností stávali uprchlíci, kteří do Jihoafrické republiky přišli z rozvráceného Somálska.

Čtěte také

Tentokrát bylo rozbuškou prohlášení zuluského krále Goodwilla Zwelithiniho, podle kterého by cizinci měli odejít. Jeho výrok pak několik dní obíhal po sociálních sítích a hovořily o něm rozhlasové stanice.

Sám král, který nemá velkou politickou moc, ale značný vliv, tvrdí, že jeho slova byla vytržena z kontextu. Jiní ovšem soudí, že by se měl neformální představitel největšího jihoafrického etnika zodpovídat za to, že rozhýbal vražednou vlnu, kterou se zatím nepodařilo zastavit.

Události v Johannesburgu a Durbanu mají velmi negativní ohlas v celé Africe, přičemž na pověsti duhového národa ulpěla skvrna xenofobie.

V čele ANC i JAR dnes stojí tento muž, Jacob Zuma

Poukazuje se třeba na to, že Jacob Zuma, současný prezident, sám v době apartheidu našel útočiště v jiných afrických zemích a měl by rázněji dát najevo, že proticizinecké útoky nejsou správné.

Nelibost u řady Afričanů vyvolává i skutečnost, že jihoafrická policie tvrdě zasahovala proti těm imigrantům, kteří se snažili organizovat domobranu.

V Zambii teď například bojkotují jihoafrickou hudbu, v Mosambiku firmy stahují své jihoafrické zaměstnance, aby se pro změnu oni nestali předmětem útoků. Jihoafrický kapitál je však přítomný v řadě států a může se stát, že se tyto firmy také stanou terčem.

Současné dění je velmi vážné, ale připomeňme, že v Jihoafrické republice žijí miliony cizinců a xenofobních útoků se účastní velmi malá část lidí. Ostatně celá Jižní Afrika se stále mění.

Ke zprávám těchto dnů patří také informace, že vážným uchazečem o křeslo předsedy jihoafrické strany Demokratická aliance je Mmusi Maimane, mladý nadějný politik. Aliance je přitom přední opoziční strana, která kritizuje Africký národní kongres za korupci a neefektivitu.

To, co je na věci zajímavé je fakt, že Maimane je politik černé pleti, zatímco Demokratická aliance sice historicky vzato bojovala proti apartheidu, ale byla to strana typicky bělošská.

Spustit audio