Jan Fingerland: Erdogan vyhrál. A Turecko?

Triumf AKP byl o to větší, že ho nečekali ani přední představitelé strany. Volby byly vypsány předčasně poté, co se premiéru Davutoğluovi nepodařilo sestavit koaliční vládu. Navíc ani průzkumy neslibovaly, že by AKP při reparátu mohla získat nadpoloviční většinu.

Nakonec se ukázalo, že v neděli Turci překvapili sami sebe a AKP s padesátiprocentní podporou poslali do čela s výsledkem lepším než kdykoli od roku 2002, kdy strana vznikla a hned získala jasné vítězství.

Co vedlo k tomuto výsledku? Zásadní byla zřejmě sázka prezidenta Erdoğana na vyvolání politické a bezpečnostní krize přerušením mírových jednání s kurdskou PKK. Tato organizace také obnovila svou teroristickou kampaň a umožnila tak Erdoğanovi apelovat na voliče z pozice jediného člověka, který do Turecka vrátí stabilitu a bezpečí.

Čtěte také

S tím souvisí druhá stránka věci. Z Evropy je jen velmi obtížné docenit těžké dilema tureckého voliče, který si pamatuje předchozí období nestability, ekonomických potíží a bezpečnostní nejistoty 90. let.

Zřejmě to byla obava z návratu těchto neblahých dob, co přebilo i skutečnost, že Erdoğan a jeho strana byli odhaleni jako podílníci na rozsáhlé korupci a že se v posledních letech prohřešili proti většině slibů, s nimiž kdysi přišli k moci.

V neděli Turci překvapili sami sebe a AKP s padesátiprocentní podporou poslali do čela s výsledkem lepším než kdykoli od roku 2002|foto: ČTK/AP, Hussein Malla,ČTK

Třetím důvodem je, že AKP se umí učit ze svých chyb. Nedostatečně drtivé vítězství v řádných volbách z letošního června – dostala jen 41 procent hlasů - bylo napraveno tím, že strana značně přepracovala své kandidátní listiny. Stalo se tak na základě intervence bývalého stranického předsedy, nyní prezidenta Erdogana. AKP se tak podařilo obnovit svou pověst strany, která naslouchá prostému lidu.

Naopak jiní dělali chyby. AKP zřejmě ztratila většinu kurdských voličů, zklamaných protikurdskou rétorikou islamistů, ale jak se ukázalo, bohatě tyto ztráty nahradila ziskem dosavadních voličů nacionalistické strany MHP.

Čtěte také

A to nejen proto, že AKP převzala nacionalističtější tón MHP, ale také proto, že předseda MHP Devlet Bahçeli svou umíněností znemožnil během letních jednání vytvoření koalice s AKP. Svou stranu připravil o jedinečnou možnost být ve vládě a AKP vyslal na trajektorii k ještě drtivějšímu vítězství.

Přirovnali jsme turecké volby k autokrosovému závodu. V něm se počítá s tím, že jedno auto občas vystrčí soupeře z trati. V politice by to tak být nemělo, ale jak se ukázalo, v případě tureckých voleb platila tato pravidla jen pro někoho.

Volby byly vypsány předčasně poté, co se premiéru Davutoğluovi nepodařilo sestavit koaliční vládu|foto: ČTK/AP, Burhan Ozbilici,ČTK

Turecké úřady – což ovšem po desetiletém vládnutí znamená de facto AKP – se podílely na nemalých deformacích kampaně. Pár dní před volbami například policie zasahovala v kancelářích novin kritických vůči Erdoğanovi. To vše na pozadí faktu, že tlak na nezávislá média v Turecku ostatně narůstá dlouhodobě.

Totéž platí i pro jednání vůči kurdské HDP, která byla z kampaně vyřazena už jen tím, že po zatím neobjasněném teroristickém útoku na její shromáždění strana raději další mítinky odvolala. Erdoğan i další politici z řad AKP také HDP systematicky obviňovali ze spojení s kurdskými teroristy.

Čtěte také

Pro řadu liberálněji naladěných Turků bylo oznámení výsledků naprostým šokem, ze kterého se budou ještě dlouho vzpamatovávat. To nejhorší je ale zřejmě teprve čeká.

Prezident Erdoğan na cestě za svým vítězstvím obětoval mnohé z demokratických a hospodářských výdobytků posledních let, a jak se zdá, rád ještě mnohé obětuje, aby dosáhl změny ústavy a posílil své pravomoci. Každé jeho vítězství ale, jak se zdá, znamená další a hlubší prohru pro jeho zemi.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.