Jan Fingerland: Irák na okraji útesu

Právě to stojí za poslední vlnou násilností v Iráku, která si vyžádala hodně přes dvě stovky obětí a hlavně hrozí, že bude dále pokračovat.

Pondělní výbuchy na dvou místech jižního Iráku nesou rukopis Al Kajdy a je pravděpodobné, že souvisí s děním v předchozích dnech, přestože to se týkalo oblastí na sever od Bagdádu. V obou případech totiž stáli na jedné straně iráčtí sunnité a na straně druhé šíité nebo státní aparát sunnity vnímaný jako šíitský, ne-li přímo anti-sunnitský.

Jde o to, že menšinoví sunnité byli v době diktatury Saddáma Husajna, rovněž sunnity, protežovanou skupinou, nebo spíše byli vystaveni méně špatnému zacházení než šíité. Po svržení diktatury a nastolení demokratických procedur se šíité stali dominantní silou a sunnité se dostali do podřízené pozice, kterou jen těžko snášeli. Sunnité se cítí být novým uspořádáním znevýhodnění, což ještě dále zvyšuje přítomnost Núrí Málikího v čele vlády. Tento šíitský politik podle svých kritiků sunnity aktivně utlačuje a je důvodem, proč sunnité, kteří před několika lety po krvavém období odložili zbraně, znovu sahají k násilí.

Velké demonstrace i pumové atentáty na šíity nikdy zcela neustaly, ale v posledním roce se značně zvýšily – na konci předloňského roku odešli američtí vojáci a vyvolali tím obavy, že se Irák začne vnitřně rozkližovat. Tyto obavy jsou do značné míry oprávněné, protože situace mezi sunnity a šíity se od té doby začala opět zhoršovat. Je otázkou, zda je hlavní příčinou mocichtivý a hašteřivý premiér Málikí, anebo zda je nový irácký stát menšinovým sunnitům z podstaty nepřátelský.

Zprávy o demonstracích nebo výbuších zejména od konce loňského roku přicházejí každý týden. Nebezpečnou novinkou je incident z minulého týdne, kdy se sunnitské demonstrace přelily do obsazování vojenských kontrolních stanovišť, policejních stanic nebo vládních budov, přičemž zahynulo několik vojáků či provládních milicí. Vláda pak v těchto oblastech nasadila armádu.

Sunnité žádají odstoupení Málikího a zrušení řady zákonů, které je prý diskriminují. To vše se odehrává v atmosféře dozvuků provinčních voleb, které se konaly před deseti dny a podle předběžných výsledků budou znamenat další Málikího vítězství. V sunnitských oblastech se totiž z bezpečnostních důvodů nehlasovalo. Málikího vláda se nerozkmotřila jen se sunnity, ale i s početnou a vlivnou kurdskou komunitou na severu. Kurdská regionální vláda dokonce poslala své vojáky do oblasti Kirkúku, na který si činí nárok, čímž se situace dále vyhrotila.

Málikího vláda se nechce nechat zastrašit a nasadila nejen armádu, ale i měkčí metody. Státní mediální regulátor odebral licenci deseti televizním stanicím, včetně Al Džazíry, s tím, že tyto kanály podněcují k násilí a k sektářské nenávisti. Jde obvykle o televize vlastněné sunnity. Už dříve byly podobným opatřením vystaveny i takové stanice jako arabský servis BBC nebo Hlas Ameriky. Irácké úřady mohou znesnadnit práci zaměstnancům těchto stanic, ale nemohou zabránit vysílání ze zahraničí.

Řada těchto událostí se odehrává ve stínu čím dál krvavějšího vývoje v sousední Sýrii, přičemž iráčtí šíité se bojí, že případné vítězství sunnitů u sousedů zvrátí poměry i v samotném Iráku. Málikí tvrdí, že už nyní se zmíněné zesílené útoky na vládní vojáky odehrávají pod přímým vlivem sunnitského povstání v Sýrii. Může to ale také být jinak – Málikího nerozumná politika může jeho stát, už jednou jakž takž stabilizovaný, přivést do bodu, kde je dnes Sýrie.