Jan Fingerland: Írán a Západ pět minut po dvanácté
Rozruch kolem Řecka tak trochu zakryl skutečnost, že tu byla ještě jedna lhůta, která měla vypršet 30. června o půl noci. A to jednání světových mocností s Íránem o budoucnosti jeho jaderného programu.
Obě velké mezinárodní akce, totiž jednání s Řeckem i s Íránem mají nejen zčásti stejné aktéry na druhé straně, ale také a především se v mnoha ohledech podobají i průběhem, podobami psychologické války, vystupňováním požadavků těsně před koncem a v posledku také tím, že se účastníci jednání rozhodli prodloužit jednání.
Zároveň se však i v případě jednání s Íránem všichni shodují na tom, že než uzavřít špatnou dohodu, to raději žádnou. Říká to ostatně i samotný Írán.
Prozatím tedy platí, že 30. června vypršela lhůta, do které měla skupina 5+1, tedy Británie, Francie, Německo, Rusko, Čína a Spojené státy uzavřít s Íránem definitivní dohodu o omezení jeho jaderného programu.
Těsně před tím se jednající strany dohodly, že věc o týden posunou, další den D tedy nastane 7. července. Na místě jednání ve Vídni už je ministr zahraničí Kerry i jeho íránský protějšek a tentokrát i ředitel íránské agentury pro atomovou energii Alí Akbar Sálehí, který se minulého kola neúčastnil. V delegaci je dokonce i bratr íránského prezidenta. Představitelé Číny a Francie dorazí ve čtvrtek.
O čem se tedy bude hovořit? Írán se má podle předběžné dohody, uzavřené na jaře v Lausanne, mimo jiné odbourat část svých kapacit na obohacování uranu, a jeho protějšky by zase, mimo jiné, zrušily sankce deptající íránské hospodářství.
V posledních měsících se tedy rozhořela bitva vyjednavačů o výklad tohoto rámcového ujednání, doprovázené různými deklaracemi a dalšími kroky, které měly vyvinout na druhou stranu tlak.
Nejasnosti panují kolem nejméně tří zásadních otázek, totiž rychlosti odbourávání sankcí, podoby kontrol, které by ostatní státy mohly provádět na íránském území a budoucího rozvoje íránských jaderných kapacit.
Co se sankcí týče, Íránci tvrdí, že rámcová dohoda předpokládá zrušení všech sankcí v okamžiku, kdy bude dohoda podepsána. Což vlastně znamená, že pokud by byla původní lhůta dodržena, sankce by už ani neplatily.
To skupina 5+1 odmítá a chce tyto sankce odbourávat postupně, podle toho, jak bude naopak Írán plnit své závazky. Kromě toho není jasné, jak to bude s americkými sankcemi, protože část z nich neuvalil na íránské hospodářství Bílý dům, ale Kongres a bude na jeho členech, jak vyhodnotí smysl dohody s Íránem.
Z íránského hlediska je na druhou stranu logické, že se nechce blamovat tím, že kongresmani nakonec sankce ponechají. Západ chce naopak udržet možnost obnovit sankce automaticky, jakmile udělá závěr, že Írán svou část dohody neplní.
Druhým sporným bodem je otázka kontroly toho, na čem se obě strany dohodnou. Íránský nejvyšší duchovní vůdce Chámenejí před týdnem, tedy krátce před vyvrcholením jednání vydal rozhodnutí, podle kterého nesmějí být do íránských vojenských zařízení vpuštěni zahraniční experti.
Tím se buď pokusil jednání úplně znemožnit, anebo možná vytvořit maximální prostor pro íránské vyjednavače.
Skupina 5+1 však na nějakých kontrolách trvá. Prozatím se zdá, že místo požadavku na náhlé kontroly kdykoli a kdekoli nabídne kompromis v podobě údajného amerického návrhu, podle kterého se budou automatické kontroly týkat jen části objektů, o jiných bude případ od případu rozhodovat na velmocích nezávislá Mezinárodní agentura pro atomovou energii.
Jedním z hlavních předmětů zájmu budou objekty jako je vojenská základna v Párčínu nebo těžkovodní reaktor v Araku, který má být přebudován tak, aby nemohl produkovat vojensky použitelné plutonium.
Nejasnosti panují také ohledně uchování íránských jaderných kapacit. Írán měl k 30. červnu snížit množství obohaceného uranu na méně než 8000 kilogramů. Po mnoho měsíců naopak své zásoby zvyšoval, na poslední chvíli se ale objevila překvapivá zpráva, že v daný den jsou zásoby na požadované úrovni.
Podle prohlášení ajatolláha Chámenejího ale Írán rozhodně nehodlá omezovat své jaderné aktivity po 10 až 15 let, jak předpokládala předchozí ujednání.
Proti tomu ovšem stojí akce několika prominentních amerických odborníků, někdejších Obamových poradců, kteří do debaty vstoupili otevřeným dopisem.
Upozornili amerického prezidenta, že chystaná dohoda neodstraňuje schopnost Íránu vyrobit jadernou zbraň, a to ani co se týče odstraňování příslušného zařízení, ani vědeckých kapacit nasazených přímo na úkoly související s vojenským výzkumem.
Írán je pod značným tlakem kvůli hospodářským problémům, ke kterým se přidala ještě dlouhodobě nízká cena ropy a obrovské výdaje na podporu syrské vlády a další operace na Blízkém východě.
Ze všeho nejdůležitější datum pro všechny ale je 9. červenec. Pokud nebude do této doby předložena dohoda americkému Kongresu, prodlouží se doba, po kterou mohou kongresmani o dokumentu jednat ze třiceti na šedesát dnů.
To by pro změnu znemožnilo Obamovi začít odbourávat sankce a celou konstrukci by to ohrozilo. Západ se obává, že to mimo jiné povede k vlně nukleárního vyzbrojování se na celém Blízkém východě. Pro Ameriku hraje roli ještě jedna otázka, a to je osud amerických občanů zadržovaných v Íránu, což může být vnímáno jako držení rukojmí před uzavřením dohody.
Celá věc pravděpodobně leží v rukou Íránců. Podle toho, jak se rozhodnou, bude také možné zjistit, co je vlastně jejich cílem – uchovat si schopnost vyrobit jadernou bombu - a nebo znovu získat přístup na světový trh, obnovit hospodářství a zachovat si při tom tvář.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
