Jan Fingerland: Irsko na brexitu může vydělat
Jestli nějaká země může litovat odchodu Británie z Evropské unie, pak je to Irská republika. Brexit je pro Iry zdrojem velkých nebezpečí, ale také příležitostí. A co se týče vztahů s Evropou, Irsko v poválečných dějinách ještě nestálo před tak delikátním úkolem, jako právě teď.
Samo Irsko svůj „brexit“ zažilo před necelým stoletím, když se mu podařilo začátkem 20. let oddělit se od Spojeného království. O to většími zastánci Evropské unie se pak Irové později stali. Ani oni nemohou obelstít realitu, žádná země není tak propojená s Británií, jako právě Irsko – ať už vazbami kulturními, geografickými, rodinnými, a samozřejmě i hospodářskými.
Pro Dublin je sousední ostrov největším hospodářským partnerem v unii, a rozkymácené britské hospodářství může stahovat dolů i to irské. Do Irska ročně přijede 3,5 milionu britských turistů, řada Irů pracuje v Británii, včetně neuvěřitelných 50 tisíc šéfů britských firem, narozených ovšem v Irsku.
Na druhou stranu se role Británie dlouhodobě snižuje a na kontinent dnes Irové vyvážejí třikrát více než k Britům. Dokonce i Spojené státy dnes se svým dvacetiprocentním podílem na irském exportu představují většího partnera než Británie. Pro Irsko může odchod Britů z evropských struktur představovat také určitou příležitost, například při pokusu přilákat některé firmy z jihu Anglie pár set kilometrů severozápadním směrem.
Řada zejména severoamerických firem používá Velkou Británii jako nástupní bod pro své operace v Evropě. Využívá skutečnosti, že v Británii všichni mluví anglicky, že leží v pětisetmilionové zóně volného obchodu a platí tam stabilní zákony. To se o Británii brzy už nebude moci říci, ovšem v případě Irska zůstane vše při starém. V Dublinu se navíc platí stejnou měnou jako v Paříži, Berlíně nebo Milánu a Irsko vyvolává dlouhodobě nespokojenost zemí na kontinentu svým daňovým dumpingem – firmy zde platí daň ve výši 12.5 procenta.
Netýká se to jen výrobních firem, ale také finančních institucí, které zatím sídlily v londýnské City. Britská metropole se teď bude muset utkat o banky a investiční společnosti s Dublinem, a Dublin se pravděpodobně o tyto slepice snášející zlatá vejce popere s německým Frankfurtem. Jako jedna z možných destinací migrujících bank padlo i jméno české metropole, ale Praha asi nebude hrát v této soutěži první ligu.
Definitivní sjednocení Irska
Jiným zásadním problémem bude otázka volného pohybu osob, nejen mezi Británií a Irskem. Nervozita v Británii vedla k tak paradoxním důsledkům, jako je několik tisíc žádostí Britů irského původu o irské, tedy i do budoucna unijní pasy. Dalo by se žertem říci, že aby mohl Brit v budoucnu cestovat po Evropě bez pasu, bude k tomu potřebovat irský pas.
Krom toho na severu ostrova vlastně vznikne nová pozemní hranice mezi unií a nečlenským státem unie, totiž hranice mezi Irskou republikou a britskou provincií Severní Irsko. Zatím nikdo neví, jakým způsobem bude provoz na této vnější hranici regulován. Obyvatelé Severního Irska ovšem mají právo mít dva pasy a asi půl milionu tamních obyvatel už teď vlastní vedle britského i irský pas, je to tedy zhruba každý třetí člověk.
Severní Irsko však bude představovat jiný oříšek než jen rozhodnutí o pohraničním provozu. Není totiž jasné, zda a jak se podaří udržet mír mezi protestanty a katolíky. Zaprvé proto, že britský odchod z unie vlastně bude znamenat porušení Velkopátečních dohod, které ukončily velmi krvavou etapu nejen severoirských dějin.
Garantem dohod byla navíc také Evropská unie, která mimo jiné pomocí takzvaných „peace money“ financuje řadu projektů, které mají v udržet klid a obnovit prosperitu. Zůstane-li Severní Irsko mimo unii, tyto mírové peníze možná přestanou přitékat. V každém případě zesílí zájem části obyvatel Severního Irska opustit nejistou Británii a přesunout se pod křídla Irské republiky - a Evropské unie.
Není divu, že už několik představitelů Sinn Féin volalo po referendu o připojení Severního Irska k Irské republice – a to paradoxně přesto, že zrovna tato strana vedla kampaň za setrvání Británie v unii. Výsledné britské ne však změnilo její stanovisko.
Velkopáteční dohoda o severoirském míru s vypsáním referenda počítá. Tyto snahy brzdí sám irský premiér Enda Kenny s tím, že hlasování se může konat, jen pokud britská tajemnice pro Severní Irsko Theresa Villiersová usoudí, že veřejnost zásadně změnila názor. Villiersová už prohlásila, že k vypsání referenda nevidí důvod. To ovšem může vést k obnově násilí.
Definitivní sjednocení Irska, případně obnovení teroristické kampaně za tento cíl, budou možná dalšími z nezamýšlených důsledků jednoho těsného referenda.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
