Jan Fingerland: Jak česká pravice vykuřuje svobodu

Jan Fingerland: Zavedení pravidel navíc může být ku prospěchu svobody všech - Foto: Khalil Baalbaki

Jan Fingerland: Zavedení pravidel navíc může být ku prospěchu svobody všechFoto: Khalil Baalbaki

Dvacet senátorů, tedy skoro čtvrtina, podala stížnost k Ústavnímu soudu kvůli zákazu kouření v restauracích. Jde prý o omezení svobody, jaké neexistovalo ani za normalizace.

Senátoři si stěžují na přílišnou plošnost zákona proti kouření na veřejnosti, případně omezování prodeje kuřiva a také alkoholu například v automatech a na dětských akcích. Pro bylo tehdy 45 senátorů ze 68 přítomných, proti hlasovalo 12 senátorů, zákon pak podepsal i kuřák Miloš Zeman. 

O tom, zda má stát věci, jako je kouření nebo prodej alkoholu, ještě více omezovat, lze samozřejmě debatovat. Skoro každé omezení lidské činnosti je do značné míry jen věcí dohody a míry. Přesto je pozoruhodné, jaké argumenty se proti zákonu objevují. Sami senátoři tvrdí, že bojují za svobodu. Jde o omezení zbytečné a neúměrné, stát už prý příliš zasahuje do osobních záležitostí občanů a předčil v tom údajně i minulý režim. 

K čemu svoboda 

Senátoři si stěžují na přílišnou plošnost zákona proti kouření na veřejnosti - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0

Senátoři si stěžují na přílišnou plošnost zákona proti kouření na veřejnostiFoto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0

Asi skoro každý, kdo po revoluci studoval politologii nebo filosofii, narazil na slavný esej britského filosofa Isaiaha Berlina o dvou pojetích svobody. Berlin mimo jiné uvádí slavný příklad se semafory: v Británii je víc semaforů než v Albánii, ale neznamená to, že je v Albánii více svobody. 

Neboli, záleží na tom, o jaký druh omezení volného pohybu se jedná, protože semafor omezuje svobodu v méně důležité věci, než je třeba svoboda slova. Zavedení pravidel navíc může být ku prospěchu svobody všech. I když za normalizace to tu naštěstí nevypadalo jako v Albánii Berlinovy doby, snad není třeba nikoho přesvědčovat, že omezení, kterým jsme tehdy čelili, byly jiného a zásadnějšího druhu než ty, kterým čelí dnešní kuřák.  

Před pár desítkami let se u nás kouřilo skoro všude, v dílnách, v kancelářích – a samozřejmě v redakcích. Bylo také běžné, že si zapálil i řidič městského autobusu, cestující necestující. Není tedy čas vytáhnout opět do boje za posvátné právo řidičů zakouřit si během jejich těžké práce? Nebo neměli by senátoři bojovat za své právo zakouřit si během zasedání v bývalých valdštejnských konírnách? Není to spíše tak, že doba se mění a my s ní? 

Posvátná svoboda 

Svoboda kouřit se z nějakých důvodů stala takřka erbovním tématem velké části české pravice. Před nějakými 25 lety jsem jako student se svými kolegy navštívil tehdejšího poslance ODA, který právě dostal kancelář v nově opravené budově Parlamentu. Daní za výhled na Malostranské náměstí byl zákaz kouření, protože budova má krásné malované a nákladně restaurované stropy. 

Svoboda kouřit se z nějakých důvodů stala takřka erbovním tématem velké části české pravice - Foto: Fotobanka Pixabay

Svoboda kouřit se z nějakých důvodů stala takřka erbovním tématem velké části české praviceFoto: Fotobanka Pixabay

Než jsme se stačili vyobdivovat nádheře jeho kanceláře, dotyčný velikán ducha vytáhl cigaretu a zapálil si se slovy, že on je pro svobodu a proto mu nikdo nic zakazovat nebude. Během pár vteřin jsem se dozvěděl o českém liberalismu mnohem víc, než jsem čekal.  

Také jeden konzervativní think-tank měl před lety na vchodu do svých kanceláří hrdý nápis, že tam je kouření povoleno – kdo chtěl s konzervativci býti, musel s nimi dýchati. V budově, kde sídlí dotyčná instituce dnes, se kouřit samozřejmě nesmí.  

A docela nedávno jsem se zas v jiném pravicovém prostředí, jež má blíže k minulému prezidentovi, setkal vedle ostentativního protrumpovství také s ironickými poznámkami na adresu „protikuřáckého zákona“ - je to tedy mimochodem zákon na ochranu kuřáků, nikoli proti kuřákům. I tam se mluvilo o věci kouření jako úhelném kameni naší národní budoucnosti. 

Nedospělost pravice 

Západní konzervativní tradice obvykle rozlišovala mezi svobodou a volností, skutečnou svobodu nehledala v absolutní volnosti jednání. Klasický liberál by zas alespoň zvážil relativní hodnotu jednotlivých svobod, protože jejich omezování je z podstaty věci nevyhnutelné. Víra českých konzervativců a klasických liberálů, že bitva za práva kuřáků je bojem za svobodu, je dost pomýlená. Snad je to tím, že pravice u nás žádné hlubší kořeny nemá a vyrostla spíše z tradic mladočeských radikálů.  

Zákon podepsal i kuřák Miloš Zeman - Foto: Václav Štefan

Zákon podepsal i kuřák Miloš ZemanFoto: Václav Štefan

Boj proti ochraně nekuřáků, nyní velmi aktuální tragikomické české tažení proti zákazu automatických zbraní, nebo škodolibá podpora antikonzervativce (!) Donalda Trumpa, jsou spíše jakousi adolescentní vzpourou proti nutnosti dospět. Dospělost by spočívala ve starosti o skutečné hrozby pro svobodu, jako je oligarchizace české politiky, vliv velkých mezinárodních firem, které vyprazdňují pravomoci národních států, nebo hrozby, které přináší těkavý a někdy i temný svět internetu.  

Zmíněná výtka se samozřejmě netýká těch senátorů, kteří se za konzervativce a liberály ve skutečnosti nepovažují a sledují jiné cíle, třeba vlastní podnikání, mediální pozornost, nebo třeba i odvedení společenské debaty od podstatných věcí. Těm samozřejmě patří naše omluva. 

Autor:  Jan Fingerland
Pořad: Názory a argumenty  |  Stanice: ČRo Plus
Čas vysílání: pondělí-pátek 18:33; repríza 23:05; sobota-neděle 18:10; repríza 06:33  |  Délka pořadu: pondělí-pátek 26 minut; sobota-neděle 50 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Radiofórum

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace