Jan Fingerland: Katar z kola ven

Na jedné straně tato maličká země s pár fotbalovými kluby a mimořádně horkým podnebím získala pořadatelství mistrovství světa ve fotbale. Zároveň ovšem také Katar dělá vše pro to, aby zničil své vztahy s okolními zeměmi, na kterých životně závisí. Sousedé si v čele se Saúdy řekli, že už toho mají dost a chytili Katařany pod krkem.

Pohár přetekl

K této krizi na nejvýnosnějším ložisku nerostných surovin na světě se schylovalo celá léta. Souviselo to například s politikou katarské televize Al Džazíra, jež poskytovala na arabské poměry podivuhodně velkou svobodu, ale také nepochopitelně velký prostor extremistům. Al Džazíra pomáhala, v dobrém i ve zlém, rozpoutat demokratizační, ale také dezintegrační procesy Arabského jara.

Další důvody postupně přibývaly, Katar je například viněn z toho, že podporuje proíránské šíitské jednotky v některých regionálních konfliktech, jako je ten jemenský. Některá obvinění jsou dokonce téměř protichůdná, například to, že Katar pracuje pro Írán, hlavní zdroj obav sunnitských států oblasti, ale také že financuje sunnitské extremisty, včetně Al Káidy nebo Islámského státu, případně že podporuje Muslimské bratrstvo a Hamás.

Katarský emír Šejk Tamim bin Hamád Al Tání|foto: ČTK/AP, Osama Faisal,ČTK

Ironií je, že protichůdné jsou nejen arabské výtky Kataru, ale i samotné katarské kroky. Některé činí katarský emír, sedmatřicetiletý monarcha vzdělaný v Británii, jiné zas mají na svědomí bohaté osobnosti jeho státu. Katarská politika přitom nemá žádný určitý cíl, vypadá spíš jako soustavné úsilí potrápit své okolí nebo hrát o dvě ligy výš, než by odpovídalo velikosti země.

Teď ovšem okolí začalo trápit Katar – Saúdská Arábie vypověděla katarské diplomaty a uzavřela společnou hranici, tedy i jedinou pozemní cestu na poloostrov, kterou každý den putují stovky kamionů s potravinami. To má nepochybně za cíl vyvolat tlak zdola na příliš bujného katarského emíra. Pokud situace bude trvat, blokáda ovlivní například i výstavbu související s blížícím se fotbalovým mistrovstvím.

Saúdi nešli tak daleko jako v případě Bahrajnu, který před pár lety preventivně rovnou obsadili, ale situace je vážná i tak dost. K Saúdům se přidaly další arabské státy, včetně Emirátů, Egypta nebo Jordánska. I ony vypověděly katarské diplomaty, zastavili lety a podobně.

Pokud by také Egypťané stáhli své kvalifikované pracovníky z Kataru, tato země by se možná zhroutila. Není divu, že cena katarských akcií padá a jeho vládcové přemýšlejí, jak z této šlamastyky ven. Stranou sporu zůstává Kuvajt a Omán, o nich se mluví jako o potenciálních zprostředkovatelích kompromisu, pokud je nějaký možný.

Bohatí šejkové jsou v Kataru schopní postavit cokoliv. Klidně i lyžařskou halu.|foto: Pavel Lebeda chf.z

Hádanka pro Trumpa

Je to jedna z nejvážnějších roztržek v arabském světě od té doby, co vypukla syrská občanská válka, v níž Damašek přijal íránský patronát a postavil se tak proti většině ostatních arabských zemí. Další podstatná stránka sporu se týká nově nalezeného snu konzervativních sunnitských monarchií o společném boji proti islámskému extremismu – ten už totiž začal ohrožovat i ty státy, z nichž původně vzešel, v první řadě Saúdskou Arábii.

Roztržka přichází v okamžiku, kdy vrcholí boj proti Islámskému státu v iráckém Mosulu a chystá se útok na syrskou Rakku. Situace už je tak dost komplikovaná spory s Tureckem ohledně Kurdů, vlekoucí se válkou v Jemenu nebo vnitroiráckým napětím. Klid a arabskou jednotu potřebuje už i Evropa a Amerika, jak ostatně zaznělo na nedávném Trumpově projevu v Rijádu, kde se mluvilo o nutnosti spojit se proti džihádistům.

Nejzajímavější situace nastane, až Saúdi za stovky miliard, které slíbili utratit v Americe, vyzvou Donalda Trumpa, ať Katar vyhlásí za stát podporující terorismus. Američané totiž mají v Kataru vojenské letiště a ocitnou se v nelehké situaci. Třeba ale katarský emír mezitím raději ustoupí.