Jan Fingerland: Kdo je Avi Gabbay, izraelský Macron?

Avi Gabbay má s Macronem společný nejen relativně mladý věk, ale také to, že vstoupil do politiky odjinud. Oba strávili první část své kariéry v byznysu a oba si stačili vydělat tolik, že jsou vlastně na politice nezávislí. Kdo to dnes má? Oba také v politice rychle prorazili.

Na rozdíl od Macrona, který uspěl s novou stranou, dostal se Gabbay do čela nejstarší izraelské politické strany vůbec, vlastně tamní obdoby sociální demokracie. A v neposlední řadě je Macron už prezidentem a má ve francouzském parlamentu nejsilnější stranu, zatímco ta Gabbayova je v opozici a on sám není ani poslancem, což vlastně znamená, že nemůže hovořit k plénu izraelského parlamentu a nemůže být ani vůdcem opozice – totiž takzvaného Sionistického bloku, který sestává z levicové Strany práce a středové strany Hatnua.

Pobyt na okraji

To vedlo k poněkud bizarní situaci, kdy tuto oficiální pozici přenechal Avi Gabbay svému sokovi a předchozímu předsedovi strany Herzogovi. Trochu to připomíná současnou situaci v ČSSD, která má zvlášť předsedu vlády, předsedu strany a vedle toho ještě volebního lídra. V izraelském případě je však tato anomálie přece jen vynucena okolnostmi – nemusí být však o mnoho funkčnější.

Logo|foto:Český rozhlas

Gabbayovo zvolení má několik zajímavých rysů. Jedním z nich je skutečnost, že Strana práce je sice levicová strana, ale s velmi omezeným vlivem mezi na chudšími Izraelci pocházejícími z jiných blízkovýchodních zemí. Ačkoli by měli logicky být voliči levice, často volí z historických důvodů pravicové strany a nebo strany založené na identitě, jako je Šas nebo náboženské strany.

Tentokrát ale byli dvěma nejúspěšnějšími uchazeči o vedení Strany práce dva „Orientálci“, vedle Gabbaye ještě bývalý odborový boss a expředseda Strany práce Amir Perec. Shodou okolností oba jsou z původně marockých rodin. Gabbayovo zvolení tedy je mimo jiné příznakem důležitého posunu v izraelské politice, v němž dochází k usmíření Židů evropského a blízkovýchodního původu.

Nestandardní levice

Dále je zajímavé, že Gabbay sám je v politice takřka nováček. Ovšem ne úplný – podobně jako zmíněný Macron už krátce ve vládě působil jako ministr. Byla to ovšem pravicová Netanjahuova vláda a on sám tam byl za středopravou stranu Kulanu. Teď by rád vstoupil do příštího Knesetu hlavním vchodem, tentokrát jako vůdce levice.

Ovšem jaké levice? Ta izraelská je už dlouhou dobu v krizi, do které jí mimo jiné vehnalo ztroskotání mírových rozhovorů s Palestinci. Část jejích problémů se však neliší od toho, s čím se potýká celá západní levice, a konec konců i čeští sociální demokraté. Tradiční dělnictvo mizí, část voličů se přesouvá do středu a ty ostatní k sobě přitáhli populisté nového typu.

Donald Trump|foto:Alex Brandon, ČTK

Záchranu proto sociální demokracie hledá v kormidlování doleva, jako britští labouristé, nebo do středu. Zvolením Avi Gabbaye, bývalého topmanažera bez finančních starostí, se Strana práce rozhodla opustit tradiční levicové břehy a zkusit něco nového.

Konec konců, Gabbay pochází z chudé rodiny a má zájem o sociální otázky. Má to ale dva háčky. Jednak jsou v izraelském středu už nejméně dva jiní charismatičtí lídři, Moše Kachlon a Jair Lapid, a za druhé příští řádné volby se budou konat až za dva roky, přičemž Gabbay ani není členem parlamentu.

Na druhou stranu se zřejmě na Blízkém východě chystá něco velkého, rád to naznačuje i Donald Trump. Pokud to bude nějaký průlom v jednání s Palestinci, zarámovaný účastí dalších významných arabských států, izraelská vláda se možná rozšíří nebo obmění.

Gabbay se prý projevuje jako klidný, konsenzuální a plánovitý člověk, který ovšem také ví, co chce. Možná dostane příležitost promluvit do budoucnosti své země i jejího okolí už velmi brzy.