Jan Fingerland: Kožený Pence a ledová Jo-čong
Olympijské hry mohly vstoupit do dějin jako příležitost pro americko-severokorejské urovnání, kdyby jedna nebo druhá strana nepropásly šanci. A nebo také ne.
O tom, že olympijské hry v Korejské republice jsou terénem, na kterém najdou řadu příležitostí politici a diplomaté, nikdo nepochybuje. Vždyť KLDR vyslala houf roztleskávaček, bafuňářů i svou tajnou zbraň, diktátorovu sestru. A ještě než poprvé třeskla startovní pistole, potřásla si Kim Jo-čong ruku s jihokorejským prezidentem Munem.
Příliš upjatý Pence
Teď se mluví o tom, že příležitost k urovnání vztahů s Pchjongjangem měli i Američané. O celé věci se ví jen to, že viceprezident Mike Pence se ocitl v bezprostřední blízkosti tajemné Severokorejky už při zahajovací ceremonii. Kožený politik, jehož vrcholem zatím bylo guvernérství Indiany, však nevyužil příležitost, aby převzal iniciativu.
Později vysvětloval, že nepovažoval za vhodné, aby jako americký představitel navázal takový kontakt před kamerami, navíc před tím, než dá najevo zásadní americký odpor vůči severokorejským zbrojním plánům. Snad, ale v každém případě mohl být Pence ve velké výhodě, kdyby využil momentu překvapení.
Později se objevila informace, že se prý sjednávala společná schůzka, z níž ovšem na poslední chvíli sešlo z vůle severokorejské strany. Ať už nevyužil příležitost Pence nebo setkání zhatili zástupci KLDR, možná není čeho litovat.
Mun hraje svou hru
Zaprvé, vše se odehrává během olympiády, kterou Severní Korea mistrovsky využila pro nabourání jihokorejského odporu vůči smíření. Jihokorejský prezident Mun využil příležitost, aby posílil své pozice přátelskými kontakty se severem, a to přesto, že i na jihu poloostrova je vůči takovému sbližování silný odpor. Kritici tohoto appeasementu poukazují na to, že se Jih mnohého vzdává, ale od Severu dostává jen mlhavé přísliby.
To vše se děje v době, kdy se Severní Korea přece jen ocitla pod určitým tlakem kvůli sankcím. Byl to ostatně Pence, kdo poslední sadu amerických sankcí ohlásil krátce před začátkem olympiády. Přesto situace není na americké jednání z pozice síly zralá. Nejen proto, že japonská hlídka v těchto dnech opět zdokumentovala pašování zboží do KLDR, pravděpodobně pomocí čínských lodí.
Situace velmi pravděpodobně není zralá i proto, že KLDR není ve stavu, aby vyhověla momentální americké představě, Podle Washingtonu se má Pchjongjang zcela vzdát svého jaderného programu. Není jasné, co by Američané mohli Kimovi za to nabídnout.
A to tím spíše, že KLDR je pravděpodobně blízko bodu, kdy získá schopnost ohrozit americké území jadernými zbraněmi a bude pak jednat z úplně jiných pozic. Pomáhá mu v tom ostatně i jihokorejský prezident Mun Če-in, který přistoupil na lákavou nabídku „snížení napětí“, což není jiného než odvedení pozornosti od toho hlavního, a to je nukleární ambice Pchjongjangu.
Čekání na budoucnost
Je zřejmé, že tímto směrem se dívá i Kim Čong-un a momentálně nemá vůbec žádný důvod svůj kurs měnit. Tak to říká i CIA. Jediné, co by ho přimělo změnit názor, by byl strach o vlastní život a nebo zásadní zostření sankcí, které by ohrozilo celý systém. Ani jedno není na obzoru.
Kožený Pence, který neoslovil Kimovu sestru Jo-čong tedy možná zaostává za možnostmi, které se mu nabídly, ale výsledně je to vlastně jedno. Situaci výstižně shrnul jeden americký koreanista. Na letošní zimní olympijské hry se bude vzpomínat jako na nejlepší v dosavadních dějinách – pro Severní Koreu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
