Jan Fingerland: Kurdská apokalypsa aneb Jak se OSN pochlapila
Není co slavit, na jihovýchodě Turecka se odehrávají děsivé věci a budou se zřejmě dít i nadále. Něco se ale přece jen změnilo. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva si toho všiml a vydal dokonce kritickou a poměrně otevřenou zprávu.
Podle dokumentu, zveřejněného v pátek, se od zhroucení příměří mezi tureckým státem a Kurdskou stranou pracujících PKK v červenci 2015 obě strany dopustily vážných porušení lidských práv. Text mluví o masivním zničení obytných budov těžkými zbraněmi, mizení lidí a mučení.
V číslech to znamená, že za jeden a půl roku při bojích zahynuly asi dva tisíce lidí, ovšem včetně stovek příslušníků tureckých sil. 350 až 500 tisíc lidí přišlo o své domovy nebo muselo uprchnout jinam.
Erdoganova volba
Zpráva vznikla bez možnosti sledovat situaci na místě. Přesto poměrně detailně dokumentuje některé kritizované problémy, například pomocí satelitních snímků ukazuje rozsáhlé zničení obytných čtvrtí měst na jihovýchodě země – většinou obývaných Kurdy.
Zpráva také optimisticky vyzývá tureckou stranu k tomu, aby případy vyšetřila a případně postavila pachatele před soud. Volá také po tom, aby Turecko ukončilo neomezený zákaz vycházení v některých oblastech a odškodnilo nevinné oběti. Text je dostupný na stránkách Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva.
Potíž je v tom, že turecká vláda, nebo spíše turecký prezident současnou fázi bojů na svém vlastním území rozpoutal do značné míry vědomě. Dříve dokázal překročit stín svých sekulárně-nacionalistických předchůdců a zahájil mírový proces s Kurdskou stranou pracujících. Ten vyvrcholil v roce 2013 mírovou dohodou, která představovala šanci na ukončení třicetiletých bojů mezi Tureckem a PKK. V roce 2015 však prezident Erdogan od cesty smíření ustoupil, pravděpodobně ze zcela vnitropolitických důvodů, aby dosáhl změny ústavy a posílil své pravomoci.
Turecká dilemata
Zároveň turecká schopnost zvládnout situaci byla v loňském roce oslabena čistkami po pokusu o převrat, které vedly k propuštění velké části zkušených vojáků a policistů. A turecká armáda je také zatížena nasazením v Sýrii – částečně právě kvůli budoucnosti kurdského hlasu v příštím vývoji Blízkého východu.
Turečtí vojáci zasahují do bojů o několik klíčových bodů na území severní a severovýchodní Sýrie, nikoli jen kvůli regionálním ambicím Ankary, ale také a asi především aby zabránili územní a mocenské konsolidaci tamních Kurdů. Tento proces by se pak mohl přelít na vlastní turecké území – totiž to, které Turecko dobylo před necelým staletím, když se ustavovaly hranice nové Turecké republiky a jí se podařilo dobýt strategické území – ovšem s netureckým obyvatelstvem.
Dnes ovšem Turecko skutečně stojí před těžkým úkolem udržet svou teritoriální integritu i za cenu nasazení armády proti vlastním občanům. PKK samozřejmě je teroristická organizace. Zmíněná zpráva OSN se zabývá i tím, že PKK se podílí na únosech lidí včetně dětí, buduje svá stanoviště ve městech a znemožňuje pohyb zdravotníků. Prezident Erdogan se ovšem rozhodl za spolupracovníka teroristů považovat každého, kdo volá po kurdských právech. Bude se to možná týkat i zmíněné kritické zprávy OSN.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
