Jan Fingerland: Libye mezi revolucí a restaurací

Zprávy, které přicházejí z Libye, vypadají skoro jako z nějakého filmového scénáře nebo počítačové hry, přičemž navíc ani není jasné, zda víme vše a zda to, co víme, je pravda.

Jisté je, že skupina ozbrojených mužů v neděli obsadila libyjský parlament v Tripolisu a de facto ho rozpustila. Až dvacet poslanců nebo zaměstnanců bylo přitom uneseno. Libyjská vláda operaci označila za pokus o státní převrat, což sami pachatelé odmítli.

Podle nich je Libyjský národní kongres nelegitimní a musí být nahrazen tělesem, které mělo původně za úkol sepsat příští libyjskou ústavu. To vše se prý děje z vůle lidu, nejde tedy o převrat. Ozbrojenci se také prohlásili za „národní armádu“. Co jim na dosavadním parlamentu vadilo?

Čtěte také

Například to, že právě tento parlament, po opakovaných, skoro operetních pokusech zvolil nového předsedu vlády Mítíka, když ti dva předchozí odstoupili či byli odvoláni. Mítíkovo jmenování ne všichni poslanci považovali za legální, natož pak legitimní.

Krátce před tím se rozhořely boje i v Benghází na východě země, tedy v místech, kde se libyjská revoluce zrodila a kde se stále častěji ozývá volání po federalizaci země.

Vojáci Haftara v neděli zaútočili i na parlament v Tripolisu, údajně na islamistické poslance|foto: ČTK/AP,ČTK

Ve hře je nejen regionální hrdost, ale také požadavek na méně centralistické přerozdělení příjmů z ropy, která se těží právě na východě. Loňský rok byl v Libyi mimo jiné ve znamení boje o nadvládu nad některými přístavy, přes které se exportuje ropa do Evropy – to mimo jiné vedlo k prudkému poklesu libyjských příjmů.

Nyní se v Benghází se odehrávaly boje mezi nevládními milicemi a islamisty, což vedlo k desítkám mrtvých a ani teď není přesně jasné, co se odehrálo kolem tamního letiště – údajně šlo o vyčišťovací akci proti islamistům zejména z Ansar Aš Šaría.

V porevolučním chaosu se v Libyi daří dvěma druhům uskupení – islamistům a místním milicím. Islamisté byli za Kaddáfího potíráni a nyní využívají nové možnosti – mimo jiné úspěšně paralyzovali parlament.

Čtěte také

Neméně úspěšné jsou zmíněné milice, které si rozparcelovaly zemi. Snaha vybudovat celostátní instituce, včetně jednotné armády s monopolem na moc, ztroskotala právě na nemožnosti podřídit jednotlivé milice společnému zájmu – sami milicionáři jsou více věrni svým velitelům než Libyi.

Nyní se zdá, že jeden muž přišel s třetím receptem. Jeho jméno je Chalífa Haftar. Právě on a jeho muži pravděpodobně stojí za událostmi v obou největších městech Libye, tedy obsazením tripolského parlamentu a za boji v Benghází.

Vojáci Haftara zaútočili na několik islamistických skupin, včetně Ansár šaría, a pak se stáhli na kraj města|foto: ČTK/AP,ČTK

Jeho cílem je prý vypořádat se s islamisty v obou městech. Ve skutečnosti však také bere do ruky moc a úkoly, které by měly náležet státu a národní armádě. Generál Haftar také získává spojence, jako je plukovník Muchtar Fernana, bývalý policejní důstojník.

Také Ibrahim Džatran, který stál za loňským obsazením východolibyjských přístavů, podpořil odstavení parlamentu a přesun legislativních pravomocí na ústavodárný sbor – tedy vlastně jakýsi polopřevrat. Poptávka po nějakém zakotvení stále rychleji rotující země je velká.

Generál Haftar kdysi pomáhal Kaddáfímu svrhnout krále Idríse. Později, dlouho před libyjskou revolucí, se s plukovníkem Kaddáfím rozešel ve zlém. V roce 2011 se pak zasloužil o vítězství revoluce nad tehdejším režimem.

Nyní naznačuje, že se chce stát zachráncem země – před chaosem nebo před islamismem. Otázkou je, zda bude generál Haftar jejím zachráncem nebo také katem – vlastně novým Kaddáfím.