Jan Fingerland: Po holubici datel aneb nový izraelský prezident

V izraelském politickém systému je prezident, podobně jako u nás, spíše oním pověstným kladečem věnců než politikem s reálnými pravomocemi.

Na druhou stranu, také podobně jako v Česku, běžní Izraelci očekávají, že na nejvyšším postu bude stát osobnost státnická a imponující.

Šimon Peres toto očekávání plnil. Plnil je o to snáze, že byl coby nynější devadesátník pravým matadorem izraelské politiky. A také proto, že jeho hlas byl slyšet i daleko za hranicemi. Byl považován za holubici ve vztazích s Araby, ale také velmi pragmatického muže, který stojí oběma nohama na zemi.

Čtěte také

Peres také dokázal okouzlovat jiné státníky i novináře. Na tiskové konferenci nebo při jiné příležitosti byl schopen přednést filosofickou úvahu na jakékoli téma, od světového míru až po význam vzdělávání pro budoucnost. Je zřejmé, že pro kohokoli by v izraelské politice bylo obtížné takového člověka nahradit.

Nový prezident, Reuven Rivlin, se o to asi ani snažit nebude. Za léta si vybudoval svůj vlastní styl i obraz a konec konců, i jemu je pětasedmdesát a prezidentská funkce je vyvrcholením jeho kariéry, jako tomu bylo i v případě Perese.

Šimon Peres objímá nového izraelského prezidenta Reuvena Rivlina|foto: ČTK/AP, Ronen Zvulun,ČTK

Rivlin se o získání nejvyššího postu pokusil už před sedmi lety, kdy bylo potřeba nahradit neslavně proslulého Moše Kacava. Když Rivlin viděl, že o funkci bude usilovat také Peres, svou kandidaturu stáhl. Nyní dostane šanci i on zanechat svou stopu.

Konstatovat, že po levicovém Peresovi přichází pravicový Rivlin, by nebylo úplně přesné. Rivlin, který strávil většinu své politické kariéry ve straně Likud, je skutečně v mnoha ohledech napravo od současného likudnického premiéra Netanjahua. Premiér se dokonce snažil Rivlinovu zvolení v zákulisí bránit, protože očekával oslabení své pozice ve straně, v níž se paradoxně ocitl na jejím levém křídle.

Rivlina však není snadné zařadit do nějaké zavedené kategorie. Velké množství článků konstatuje, že je velkým zastáncem budování židovských osad na Západním břehu a že je – na rozdíl třeba právě od Netanjahua – odpůrcem vzniku palestinského státu. To vše je pravda, ale je třeba ji zasadit do kontextu Rivlinových názorů. Rivlin totiž není jestřáb, spíše tvoří svou vlastní kategorii.

Čtěte také

Tento politik se sice domnívá, že je chyba rozdělovat území mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. Ovšem místo pokračování okupace navrhuje udělit Palestincům izraelské občanství a začlenit je do společného státu. Místo samostatnosti by tedy Palestinci podle Rivlina získali rovnocenné zacházení v prosperujícím a stabilním státě.

Rivlin také není žádný nenávistný nacionalista. Udržuje velmi dobré osobní vztahy s izraelskou levicí i s řadou arabských osobností. Před několika lety s pohnutím hovořil o traumatu, který musel pro mnohé Palestince znamenat vznik Izraele.

Izraelský prezident Reuven Rivlin|foto: ČTK/AP, Ronen Zvulun,ČTK

Je také znám jako velmi odhodlaný obhájce práv menšin, včetně menšin názorových, což opakovaně prokázal i ve funkci předsedy parlamentu. V roce 2010 se například postavil proti tomu, aby byla mandátu zbavena arabská poslankyně, která se účastnila plavby flotily do Gazy, což byl akt v Izraeli považovaný za otevřenou podporu Hamásu.

Při čtvrtečním nástupu do funkce Rivlin přednesl řeč, v níž zdůraznil, že Izraelci v Gaze nebojují proti Palestincům nebo muslimům, ale výhradně proti terorismu. Nedávno, ještě před vypuknutím současného konfliktu v Gaze uveřejnil v listu Jediot Achronot článek, v němž volal po ukončení veškerých násilností mezi Izraelci a Palestinci. Pod textem stály dva podpisy, Reuvena Rivlina a Šimona Perese.

Rivlin tedy není žádný jestřáb, ale spíše, řekněme, datel, který se snaží věci napravovat, i když svým vlastním způsobem.