Jan Fingerland: Proč Islámský stát bourá staré chrámy?
Pokud jste nestihli navštívit syrskou Palmýru, už je možná pozdě. Nejméně čtyři objekty v tomto starověkém městě Islámský stát zboural, a nebyl to první a asi ani poslední čin tohoto druhu. Proč to sunnitští extremisté dělají?
Naposledy padl chrám boha Bela. OSN v pondělí večer potvrdilo, že podle satelitních snímků už stavba nestojí. Přežila staletí nejrůznějších válek a režimů, ale nikoli běsnění Islámského státu.
Ten Palmýru obsadil letos v květnu a brzy poté zničil dvě méně důležité stavby na okraji archeologického komplexu. Koncem srpna zlikvidoval Baal-Šaminův chrám, čímž vyvolal celosvětovou pozornost, a nyní i Bélův chrám.
Už před tím ovšem Islámský stát zničil různé stavby nebo sochy na více místech Iráku a Sýrie, tedy vlastně v prostoru starověké Mezopotámie.
Ostatně i v tomto případě si islámští extremisté dali záležet na tom, aby se záběry na jejich destrukční činnost dostaly do televizí celého světa.
Co tím ale Islámský stát sleduje? Jedním z hlavních důvodů, a především ten, který organizace sama uvádí, je náboženský odpor.
Podle přísného sunnitského názoru není správné, aby v ideálním islámském státě existovaly nějaké modly nebo stavby zasvěcené pohanským bohům. Uctíván má být jen a jen jediný bůh a pro jistotu ani nemají být jiné bytosti ani zobrazovány.
Proto se příslušníci Islámského státu tak činili při ničení soch v Mosulském muzeu, nebo proč rozbíjeli přinejmenším tváře na reliéfech. Ve skutečnosti ani sunnitští extremisté nevěří, že by se dnešní lidé stávali vyznavači pohanských bohů.
Zřejmě důležitější důvod, proč Islámský stát ničí staré stavby, spočívá v propagandistickém efektu. Ten je zaměřen především na západní publikum, které splnilo očekávání a je hluboce šokováno – možná dokonce více, než když se zabíjejí lidé.
Například obsazení Palmýry bylo v evropských médiích událostí proto, že se islamisté zmocnili vzácného archeologického komplexu.
Pro samotné Syřany ale bylo hlavní zprávou, že Islámský stát dobyl obávané režimní vězení, případně že se zmocnil významných zdrojů elektrického proudu pro velká města na západě země.
Ničení starověkých staveb je ale také součástí kampaně na vyhlazování paměti. Ničeny nejsou jen staré pohanské chrámy, ale také křesťanské památky nebo třeba památník obětem arménské genocidy v syrském Dajr Az-Zauru.
Islámský stát jako by čistil prostor pro vybudování nového útvaru, který nebude mít jinou minulost, než tu islámskou, a to ještě jen podle jeho vlastních představ.
Proto také ničí řadu islámských staveb. Například všechny šíitské mešity, stejně jako bourá posvátné hrobky, které uctívají jeho méně extrémní sunnitští souvěrci.
Ovšem v tom druhu sunnitského islámu, ke kterému se hlásí Islámský stát, pro žádné uctívání muslimských světců nebo proroků není místo.
Věřící se sice na několika místech pokusili ničení svých oblíbených staveb zabránit, ale proti Islámskému státu to nebylo nic platné. Naopak, Islámský stát rád využívá příležitosti, aby ukázal svou krutost, protože i ta je součástí jeho bojové taktiky.
Je ještě jeden důvod, proč Islámský stát ničí tolik památek. Záběry, na kterých jeho členové rozbíjejí sochy, které přežily tři i 4000 let, zvyšují hodnotu těch, které extremisté mají ve své moci.
Ty pravděpodobně prodávají svými vlastními kanály na západ, dokonce mají svou archeologickou jednotku, která prohledává některá naleziště. Konec konců, Islámský stát je více než cokoli jiného především zločinecká organizace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.