Jan Fingerland: Ruský útok na Skandinávii

Není tedy podivné, že v Norském království se na možnost ruského vpádu chystají. Před několika dny se Oslo dohodlo s Německem na společném nákupu ponorek od Thyssekkrupp. Před časem se také Norsko rozhodlo pořídit si více než padesát superdrahých letounů F-35, které nahradí starší stroje F-16. Koupí si také letadla se zařízením na sledování svého vzdušného prostoru.

Ještě před tím, než si ruští vojáci cvičně zkoušeli „napadnout“ Norsko, dvakrát za sebou totéž nacvičovali s částmi dánského území. Desetitisíce příslušníků ruských ozbrojených sil se účastnily simulovaného útoku na dánský Bornholm. Napodruhé toto cvičení zahrnovalo také obsazení švédského ostrova Gotland a finských Ålandských ostrovů.

Skandinávský rauš

Ruský velvyslanec v Kodani vysvětlil počínání své vlasti tím, že Dánsko přistoupením k aliančnímu systému protiraketové obrany samo ze sebe udělalo potenciální ruský terč. Tentýž diplomat má za sebou i jiné zajímavé výroky. Když se Švédsko ohradilo proti jednomu z četných incidentů, při nichž se ruští vojenští piloti nebezpečně přibližují k dopravním letadlům, ruský velvyslanec v Dánsku se pokusil vtipně zauvažovat nad tím, jestli švédští představitelé nekouří příliš mnoho marihuany a celá věc se jim jen nezdála.

Švédsko

Švédsko má ovšem i jiné důvody si stěžovat. Kolem jeho pobřeží se běžně prohánějí ruská vojenská letadla, včetně bombardérů, přímo ve Stockholmském souostroví se pohybovala ponorka – s nejvyšší pravděpodobností ruská, švédská armáda však nebyla schopna ji dostihnout a identifikovat. Připomeňme, že Švédsko na rozdíl od Dánska a Norska není členem Severoatlantické aliance.

Na stydlivé úvahy, zda by se Švédsku nevyplatilo k Alianci za těchto okolností přistoupit, Rusko reagovalo dalšími výhrůžkami, nepříliš zakrytými. Stockholm reagoval tím, že své úvahy o připojení k NATO prozatím zavrhl, ale zvýšil, stejně jako všechny ostatní severské země, obranný rozpočet, zavádí prvky civilní obrany tak, jak je Švédové znali z dob Studené války, a dokonce se mluví o znovuzavedení povinné vojenské služby.

Kybernetická nebezpečnost

Samostatnou kapitolu tvoří intenzivní kybernetické útoky na všechny skandinávské země. Kdosi unesl twitterové účty švédských ústavních činitelů, šíří se dezinformace a falešné dokumenty, které spojují švédskou vládu s financováním Islámského státu nebo údajnými válečnými zločiny na Ukrajině. Švédský premiér proto vyjádřil obavy o standardní průběh tamních parlamentních voleb, stejně jako blízkého hlasování v dalších evropských zemích. Nedávný rozruch kolem napadení sítě českého Ministerstva zahraničí je proti tomu bouří ve sklenici vody.

NATO|foto: Wikipedia

Všechny baltské státy mají velmi různé postavení vůči Evropské unii nebo NATO, jen Norsko sousedí s Ruskem, a to jen v arktické oblasti, ale spojuje je poloha v Baltském moři. Tedy v regionu, kde se po celá staletí odehrávalo velmocenské soupeření skandinávských zemí a Ruska. V hlubší historii to bylo například právě Švédsko, které podnikalo invazi na území dnešního Ruska nebo Ukrajiny – jde tedy o psychologicky velmi zatížený vztah.

Zajímavou otázkou je, zda Rusko svou politikou sleduje nějaký konkrétní dlouhodobý záměr. Je-li to příprava na prosazení ruských zájmů za polárním kruhem, zabránění vstupu Finska a Švédska do NATO nebo třeba ještě něco jiného? Pokud jde jen o symbolickou obnovu velmocenského statusu, aniž by to zvýšilo ruský blahobyt, svobodu nebo bezpečí, pak to není mnoho. Odpověď na tyto otázky ovšem neleží ve Skandinávii, ale v Rusku.