Jan Fingerland: Saša a Šimon aneb Proč Židé dávají svým synům jméno Alexander

Že by se někdo jmenoval Dalibor, Aljoša nebo třeba Dieudonné, jako jeho nežidovské okolí, to se až do novověku nestávalo.

Jedno nežidovské jméno však v židovském prostředí přežívalo už celé generace, a to Alexander, případně jeho varianty, jako Sander, Sonder a podobně.

Jak je možné, že se tolik Židů jmenovalo po pohanském králi a nikoli po nějakém hebrejském prorokovi nebo slavném rabínovi?

Tato tradice sahá do starověku, do blízkosti doby, kdy žil Alexander Makedonský. Ten se totiž těšil zvláštní úctě, protože sám prokázal úctu židovské tradici.

Nezapomínejme také, že právě Alexander Veliký byl tím, kdo dobyl velká území východně od Řecka, včetně Judeje a Samaří a s židovským národem se tedy jeho život skutečně protnul.

Čtěte také

Podle legendy, zachované v Talmudu (a podaná v jiné verzi i u historika Josefa Flavia), se od Alexandra čekalo, že zničí Jeruzalém - jak to udělal s městem Gazou - nebo přinejmenším zbourá jeruzalémský chrám. Podle jedné tradice ho k tomu dokonce poštívali Samaritáni, příbuzní a zároveň velcí nepřátelé tehdejších Židů.

Židovská delegace vedená tehdejším veleknězem Šimonem spravedlivým se proto oblékla do nejslavnostnějších šatů a šli Alexandera očekávat a pokusit se zvrátit jeho očekávaný záměr.

Modlící se žid u Západní zdi v jeruzalémě|foto: CC BY-NC-ND 2.0, Stefano Corso

Stalo se prý ovšem něco zvláštního. Alexander Veliký, který se nikdy nikomu neklaněl, se místo toho sám veleknězi poklonil. Svým překvapeným společníkům vysvětlil, že ve svých snech viděl právě takového muže, který mu pomáhá zvítězit. Také velekněz potvrdil, že se v Chrámu modlili a obětovali za jeho úspěch.

Alexander tak město Jeruzalém a jeho chrám nejen nezničil, ale naopak vyzdvihl a poctil – a sám tím byl pak zařazen do posvátných dějin. Včetně toho důsledku, že se po něm začali jmenovat židovští chlapci.

Ve skutečnosti se zřejmě nic takového nestalo, i když je jisté, že Alexander Judsko dobyl a začlenil do své říše. Docenění Alexanderovy osobnosti pochází spíše z pozdější doby, kdy už se projevovaly jiné důsledky jeho vojenského úspěchu.

Čtěte také

Celý Blízký východ se nadlouho dostal do sféry vlivu řecké kultury a řeckého jazyka. Tehdejší Židé tedy museli polemizovat nejen se Samaritány a jinými bludaři, ale také s představiteli vysoké řeckojazyčné kultury, která v oblasti věd nebo zobrazování krásy daleko předčila tu hebrejskou.

Do této intelektuální obrany judaismu byl včleněn také král a vojevůdce Alexander, i když spíše jako literární postava než historická osobnost. Objevoval se proto v řadě dalších pobiblických příběhů židovské tradice, obvykle jako někdo, kdo je s judaismem na jedné vlně nebo kdo židovské stanovisko jakoby potvrzuje zvenčí.

Židé|foto: Břetislav Tureček

Ve 2. století před naším letopočtem dokonce Židé pod vedením rodu Makabejců vedli onu slavnou válku proti řeckojazyčnému vládci sídlícímu v Sýrii. Ovšem i Makabejci se nakonec pořečtili a i v jejich řadách se objevilo mimo jméno Alexander a dokonce i Alexandra.

Tak tomu bylo i v pozdější Evropě, kdy už Židé tak jako tak dávali svým dětem nežidovská jména, často po králích a carech.

Jméno Alexander získalo pro řadu východoevropských Židů zvláštní příchuť v souvislosti s ruským carem Alexanderem III., který nastoupil na trůn v roce 1881 a zavedl mnoho zákonů velmi nepřátelsky naladěných proti Židům. Ovšem ani tehdy židovští rodiče nepřestali dávat svým synům jméno Alexander.

Ostatně, jedním z předních odborníků na nauku o jménech, zejména v židovském prostředí, včetně Prahy, je nyní moskevský rodák a pařížský historik Alexander Beider.