Jan Fingerland: Smrt udušením a kreslení čar v Sýrii

9. duben 2018

Je až s podivem, jak se ve 21. století může stát, že zůstanou utajeni původci nějaké docela viditelné vojenské akce. O víkendu se podobná věc stala hned dvakrát.

Nejdříve šlo o rozptýlení bojového plynu nad Dúmou, tedy v oblasti u Damašku, která zůstává pod kontrolou povstalců. Vzhledem k tomu, že jde o místo pro nezávislé pozorovatele nepřístupné, zůstává svět odkázán na neověřené údaje a odhady.

Nádobu se smrtícím plynem, snad sarinem, zřejmě nad Dúmu shodil vládní vrtulník. Obětmi byli zřejmě běžní obyvatelé této oblasti, tedy sunnitští Arabové, odpůrci Bašára Asada.

Kdo je vrah?

V takovém případě by šlo zejména o pokus zlomit poslední odpor v oblasti Východní Ghúty. Je v tom i kus symbolického vzdoru – jakoby Asad a jeho ochránci říkali: budeme si dělat, co chceme. Navíc poté, co Donald Trump ohlásil, že se hodlá zcela stáhnout ze Sýrie, je možné operaci považovat i za test toho, kam si Damašek nebo jeho spojenci mohou dovolit zajít.

Podle jiného názoru, konspiračněji laděného, je útok zcela smyšlený, případně ho prý mohli spáchat sami Asadovi odpůrci, aby tím udrželi Ameriku ve hře. Jak známo, Donald Trump už minule reagoval na použití plynu proti civilistům v Chán Šajchúnu velmi emocionálně a dal tehdy příkaz k jedinému americkému útoku na syrské vládní pozice za celou syrskou občanskou vláku. I tentokrát označil Asada za pachatele a zvíře.

Obětmi byli běžní obyvatelé této oblasti, tedy sunnitští Arabové, odpůrci Bašára Asada

Americká vojenská odpověď zatím nepřišla, pokud Spojeným státům nepřisoudíme útok na syrskou vojenskou základnu, který se odehrál krátce poté. USA se však k raketovému ostřelování základny T4 u Homsu nehlásí.

Izraelské reflexe

Také syrské zdroje později změnily názor a za původce útoku označili sousední Izrael. Izraelské letectvo už skutečně několikrát bombardovalo cíle v Sýrii, obvykle šlo o konvoje raket určených pro libanonský Hizballáh. Nedávno ostřelovalo také základnu, kde se možná vyvíjely jaderné nebo chemické zbraně.

A pokud tentokrát za operací opět stojí Izraelci, není jasné, zda se jedná o přímou odpověď na chemický útok v Dúmě, zda jde o náhodu – a nebo třeba jestli Izraelci nevyužili vhodné příležitosti po chemickém útoku Bašára Asada na vlastní obyvatelstvo.

Už první použití takových zbraní v Sýrii bylo pro Izrael špatnou zprávou. Vyplývalo z něj, že Damašek takové zbraně má a neváhá jich použit, dokonce i proti vlastním lidem.

Podle konspiračněji laděného názoru je útok zcela smyšlený, případně ho prý mohli spáchat sami Asadovi odpůrci, aby tím udrželi Ameriku ve hře

Z hlediska Jeruzaléma je tedy zásadní, aby jak Sýrie, tak i další hráči, jako je Hizballáh, který už nyní na Izrael míří desítkami tisíc střel, byli předem odrazeni byť i jen od úvah o použití zbraní hromadného ničení proti Izraeli.

Teherán přichází

Pokud šlo opravdu o izraelský nálet, mohl mít mnohem rozsáhlejší pozadí než jen jako odpověď na další použití sarinu u sousedů. Není náhoda, že většina obětí ostřelování základny T4 měla íránský pas, ze stejného místa se vznesl íránský dron, který v lednu překročil izraelské hranice.

Šlo spíše o vzkaz Asadovým patronům. Jednak těm v Moskvě, kteří Asadovi poskytují vzdušné krytí (ne dokonalé, jak se ukazuje), a možná také souhlasili s plynovým útokem jako zkouškou nové situace. A především to byl vzkaz Asadovým spojencům v Teheránu, kteří vynakládají velké úsilí, aby ze Sýrie udělali předsunutou íránskou základnu.

Izrael pronikání íránského vlivu do východního Středomoří vnímá jako velké nebezpečí. Nemůže mu zabránit, ale může se snažit Íráncům zmenšit manévrovací prostor.

Jan Fingerland

Oba útoky, tedy jak ten plynový na Ghútu, tak i raketový na letiště T4, tedy možná neměly jen společné dějiště, ale především podobný účel. Spadají do vytyčování nových hranic, geografických, ale i hranic toho, co si kdo může dovolit.

To vše v kontextu velmi proměnlivé situace v Sýrii. Tentokrát – možná – kreslila syrská a izraelská vláda.

Spustit audio