Jan Fingerland: Trump a Clintonová, zakladatelé Islámského státu

Asi nikdo si nebyl být jistý, jestli si dělá legraci nebo mluví vážně. Jasné to není ani mnoho hodin poté. Opravdu Trump neví, jak dlouho Islámský stát existuje? Ale vlastně na tom tolik nezáleželo. Debata na téma boje s džihádisty se rozhodně nedostala do velké hloubky a sami politici spíše než své záměry chtěli předvést své odhodlání, zdání kvalifikovanosti a naopak snížit image toho druhého.

V očích čtenáře seriózních novin nemohl Trump působit zrovna na výši. Například zopakoval své dřívější mínění, že Američané měli z Iráku odvézt tamní ropu a tím zabránit růstu Islámského státu. Domnívá se také, že NATO se začalo zabývat otázkou boje proti teroru poté, co on přišel se svou kritikou. Není přitom zřejmé, jestli říká, co si myslí, nebo co se domnívá, že zapůsobí na jeho voliče.

Dva druhy nekvalifikovanosti

Zatímco Trumpův problém spočívá v tom, že toho moc neví, Hillary Clintonová zas toho ví o mezinárodní politice až dost. Když ovšem s úsměvem vysvětluje, jak Amerika musí zintenzivnit nálety na Islámský stát, zaměřit se na jeho vedení a více spolupracovat se spojenci, jakoby dávala za pravdu Trumpově snaze svou soupeřku obvinit z rutinérství a mdlého přístupu.

A to tím spíše, že Trump měl v řadě svých všeobecných výroků pravdu, například když tvrdil, že Američané po sobě zanechali na Blízkém východě vakuum a že tento region je nyní ve strašném rozvratu.

Otázky bezpečnosti a zejména boje proti islámskému terorismu byly důležitou kapitolou americké předvolební debaty|foto: ČTK/AP, Hong Hae-in,ČTK

Debata se také krátce zastavila u otázky, zda Trump před lety podporoval invazi do Iráku nebo ne. Republikánský kandidát velmi mnohomluvně popíral svůj souhlas a odvolával se na různé svědky. Sám moderátor podotkl, že záznamy říkají něco jiného a skutečně existuje třináct let starý rozhovor, ve kterém se k válce proti Saddámovu Iráku hlásí.

Trump byl ovšem v roce 2002 soukromá osoba, která si mohla myslet a říkat, co chce. Ovšem také Clintonová byla pouhou bývalou první dámou. Navíc po prezidentovi za jinou stranu, než kterou reprezentoval George W. Bush, který o invazi rozhodl. O realitu však v takových debatách nejde.

A tak Clintonová zaútočila na Trumpa kvůli jeho protimuslimským postojům, které z něj, jejími slovy, dělají náborového důstojníka Islámského státu. Trump Clintonovou a Obamu zas označil za viníky rozšíření Islámského státu, protože jej mohli včas zastavit, kdyby proti němu zasáhli hned v počátku.

Nezodpovězené otázky

Něco na tom nepochybně je. Otázkou dneška a hlavně zítřka ovšem není, kdo vznik Islámského státu zavinil nebo jak ho porazit, ale co dělat potom. Okamžik, kdy padne Mosul a Rakka, se zřejmě blíží. Místo válčení ve starých bitvách by tedy budoucí americký prezident měl mít nějaký nápad, co dělat dále.

Trump měl pravdu, když tvrdil, že Američané po sobě zanechali na Blízkém východě vakuum|foto: ČTK/AP, John Locher,ČTK

Hrozí totiž, že po Islámském státu vznikne nové vakuum, které vyplní jiná podobná organizace, jako například An-Nusra, která má mnohem lepší vztahy s místním obyvatelstvem. Nebo se území zmocní režimy, jejichž chybná politika dala kdysi Islámskému státu vyrůst, tedy syrská a irácká vláda.

Svůj díl si budou chtít uzmout i Rusko, Írán nebo Turecko. Nezodpovězená je otázka budoucnosti Kurdů, hlavních hrdinů boje proti džihádistům, jejichž zájmy se kříží s tureckými cíli.

Tyto otázky určitě nelze řešit ani blazeovanou trumpovskou improvizací, ale stačit na ně nemůžou ani oblé formulace výmluvné Clintonové. Leda by chtěli chtěli opakovat chyby, které vyčítají svým předchůdcům.