Jan Fingerland: Turecká karta v kyperském pokeru

29. březen 2013

Kdo pomůže Kypru? Vedle Bruselu a Moskvy se ukazuje ještě onen příslovečný třetí vzadu. Do toho, jaká bude blízká i vzdálenější budoucnost Afroditina ostrova, hodlá mocně promluvit i Turecko. Ve hře je téměř vše, co tak velkou a ambiciózní zemi zajímá – geopolitický vliv, peníze i prestiž. Ale také určité morální nároky, které v této věci Ankara snad opravdu má.

Kypr je ostrov, který je už téměř tři desítky let rozdělený na větší řeckojazyčnou a menší tureckojazyčnou část. Turecký sever je od roku 1974 obsazen tureckou armádou, i když turecká verze událostí může oprávněně poukázat na skutečnost, že okupací této části jen předešla podobné plány tehdejší řecké junty. V každém případě ale Evropa pod řeckým tlakem udělala před devíti lety zvláštní krok, když řeckojazyčnou část Kypru navzdory nevyjasněným hranicím přijala za člena.

Kyperská republika až donedávna měla oproti svým severokyperským tureckým sousedům tři trumfy – mezinárodní uznání, členství v Unii a silnější ekonomiku. Severokyperskou tureckou republiku nikdo neuznává a je závislá na finanční i jiné pomoci z Turecka. Kyperští Turci dokonce měli zájem o sloučení ostrova, ale řeckojazyční Kypřané sjednocení v referendu zamítli.

Kyperská otázka měla ještě jednu zajímavou komplikaci. Před dvěma lety byl ve východním Středomoří objeven podmořský plyn. Týkalo se to i Kypru, ale byl tu problém, protože nebyl způsob, jak by obě části Kypru toto bohatství sdílely. Vždyť ani neexistovaly hranice, které by dělily tzv. výlučné ekonomické zóny na dně moře mezi ně. Turecko naopak se skřípěním zubů pozorovalo, jak Kyperská republika připravuje s Řeckem, Izraelem a dalšími státy těžbu a export zkapalněného plynu, aniž by dořešila nároky severního Kypru a jakkoli zohlednila názory Ankary.

Nyní, na konci března roku 2013, je ledasco jinak. Kyperská republika je ekonomicky na kolenou a členství v Eurozóně jí možná spíš škodí, než pomáhá. Musí najít několik miliard euro, aby se dostala k půjčce, která ji - snad - zachrání. Turečtí obyvatelé severního Kypru si naopak možná oddechli, že nejsou součástí Eurozóny ani Kyperské republiky jako takové.

A právě nyní se do hry opět vrací Turecko. Má tři velké zájmy. Zajistit politickou budoucnost severního Kypru; zabezpečit, aby z plynového bohatství měli prospěch turečtí Kypřané nebo i mateřské Turecko; a také aby se už žádná další dohoda neobešla bez souhlasu Ankary. Turecko tvrdí, že právě nyní je ideální příležitost hovořit o sjednocení ostrova, a nebo definitivním dvojstátním řešení, tedy rozdělení ostrova a uznání Severokyperské turecké republiky. Odmítá také, aby Kyperská republika kalkulovala při jednání o půjčce s podmořským plynovým bohatstvím, které patří i obyvatelům severu ostrova.

Kyperská republika se nyní jen velmi obtížně může opírat o podporu svého tradičního protektora Řecka, které má samo velké problémy. Naopak Turecko je v dobré hospodářské i politické kondici. Jeho schopnost věci ovlivňovat ještě dále vzrostla před pár dny, kdy Izrael souhlasil s omluvou za smrt tureckých občanů při zásahu proti lodi Mavi Marmara. Izraelské ústupky se zřejmě týkaly i spolupráce s Kyperskou republikou při těžbě a zkapalňování plynu. Spolupracovat na využití plynu tedy bude Izrael hlavně s Tureckem a teprve nedávno vzniklá osa Jeruzalém-Athény-Nikósie se opět oslabila.

I samotný Kypr nyní potřebuje hlavně rychle plyn ekonomicky zužitkovat, a ne investovat do technologicky náročných projektů. Vyvážet tedy bude nejspíše na nejbližší trh, a to do Turecka. Ankara také plánuje už příští rok přivést opačným směrem, tedy z pevniny, vodu. To jen dále zvýší zájem Kyperské republiky s Tureckem spolupracovat.

Není zřejmé, zda se díky těmto novým skutečnostem Kypr zachrání rychleji nebo zda na tom politicky vydělá severní Kypr, ať už mezinárodně uznanou samostatností nebo sloučením s Kyperskou republikou. Mnohem jistější je, že vítězem tohoto utkání je Turecko a jeho cesta k dominanci nad východním Středomořím.

Spustit audio