Jan Fingerland: V Sýrii se věcí mění, ale neposouvají

Nakonec skončilo u toho, že Američané slíbili, že vedle nevojenského materiálu budou opozici dodávat i zbraně. Nyní, po několika týdnech jakoby se nad celou věcí zavřela voda. V Sýrii se sice mnohé mění, ale situace se nikam příliš nehýbe.

Plány na vyzbrojení syrských povstalců americkými zbraněmi vypadaly nadějně, protože s nimi souhlasila Obamovi administrativa, ale nyní uvízly v americkém Kongresu. Technicky vzato Obama souhlas zákonodárců nepotřebuje. Ale podle zavedené tradice se věci nehýbou kupředu, pokud z některého výboru Kongresu zazní vážné výhrady. V tomto případě se proti postavili dokonce oba výbory pro dohled nad zpravodajskými službami, jak senátní, tak i ten ve Sněmovně reprezentantů. Obávají se, že pokročilé americké zbraně by se dostaly do rukou radikálů, zejména bojovníků islamistické Fronty an-Nusrá. Tím ovšem Kongresmani svázali Obamovi ruce.

Je to také porážka ministra zahraničí Johna Kerryho, který věc prosazoval, ale především je to velká komplikace pro samotnou syrskou opozici. Nyní Ahmad Džarba, předseda Národní koalice sil revoluce a syrské opozice, jak zní plný název největší střechové organizace rebelů, vyjádřil lítost nad americkým a evropským postojem, a dokonce naznačil, že západ neplní své sliby. Podle Džarbových slov je však opozice optimistická co se týče svého dalšího vyzbrojování, i když se zdá, že Džarba, který má blízko k Saúdské Arábii, očekává dodávky pokročilých zbraní hlavně od svých spojenců z Arabského poloostrova. Ty by umožnily nejen větší sebevědomí povstalců přímo na bojišti, ale také na diplomatickém poli.

Džarba, stejně jako jeho předchůdci, totiž nechce připustit setkání opozice s vládou na konference v Ženevě, dokud se nezlepší vojenské postavení rebelů uvnitř Sýrie, a to je podle jeho názoru podmíněno právě dodávkami zbraní. Není také zřejmé, zda se povstalci vzdají svého požadavku na odstoupení Bašára Asada, což syrská vláda za těchto okolností těžko akceptuje. Opozice v červnu oznámila, že je přístupná každému politickému řešení krize v zemi, ale Asad prý musí odejít.

Stejně tak ovšem není jasné, zda se Asad spolu s Moskvou budou ochotni vzdát požadavku na účast Íránu na ženevském jednání. Příjezd íránské delegace by byl pro opozici hořkou pilulkou, a zřejmě zcela nespolknutelným soustem pro Saúdskou Arábii, která zas podporuje povstalce a Írán považuje za hlavní ohrožení i své vlastní bezpečnosti. Ženevské setkání, do kterého západ vkládá velké naděje, se mělo konat už začátkem června, ale nyní se odkládá minimálně do srpna. Mezi tím se Rusku podařilo znemožnit jednání na půdě Rady bezpečnosti o humanitární pomoci syrskému městu Homs, kde se nyní odehrávají těžké boje. Podle OSN je tam boji uvězněno 2500 civilistů. Rusko ale takto blokovalo i pomoc obklíčeným civilistům v Kusajru a připustilo jej až poté, co ve městě převládla Asadova armáda. Moskva tím dává najevo, že na půdě Rady bezpečnosti je jakákoli dohoda o Sýrii nemožná.

Homs je tedy nyní dalším bodem, kde se vládní vojáci snaží obrátit situaci na svou stranu, podobně jako ve zmíněném Kusajru, který dlouho ovládali povstalci, ale před několika týdny neodolali náporu těžkých zbraní a také čerstvým silám libanonského Hizballáhu. Homs má také podobně klíčové postavení pro další vývoj konfliktu. Vládní armádě se daří také účinně tlačit na povstalce v okolí Damašku na jihu a u Aleppa na severu země. Zda to opravdu znamená obrat vývoje ve prospěch Asadova režimu není jisté, a to nejen proto, že zmíněný předseda opoziční koalice očekává kýženou dodávku zbraní, které mají věci změnit. Panují pochybnosti nad tím, zda Asad dokáže celou válku ještě nějakou dobu financovat. K tomuto dni však zemřelo sto tisíc lidí a jeden milion Syřanů uprchl za hranice. Vojensky se situace téměř nemění a na diplomatickém poli je vše zablokované. A jak je vidět, nezměnily to ani zprávy o použití zbraní hromadného ničení, o nichž dnes už skoro nikdo nemluví.