Jan Fingerland: Víc hlav míň ví, zejména když jde o Sýrii

Velká mezinárodní konference, která měla vyřešit spor o rozdělení moci v Sýrii a ukončení občanské války, byla původně ohlášena už na květen. Neustálé odklady způsobily, že ani po půl roce žádná konference není na dohled a slova mezinárodního vyjednavače Lachdara Brahímího o tom, že by se věc mohla stihnout do konce roku, málo kdo bere vážně.

Ve zbývajících osmi týdnech se totiž těžko vyřeší to, co opozici i vládě brání ve vzájemném jednání. Ještě před pár měsíci se zdálo, že nějaké smírné jednání by se konat mohlo. Vládní jednotky byly vyčerpané a ustupovaly. Damašek tedy mohl mít zájem na nějakém kompromisu. Totéž platilo pro opozici, která mohla dohodou urychlit politickou změnu v zemi.

Pak se ale situace obrátila, vládní vojáci zastavili ústup a na některých místech dokonce znovu dobyli ztracenou půdu. To znamenalo, že syrská vláda ztratila důvod usilovat o kompromis. A opozice zas ztratila motivaci jednat, protože v defenzívě by nic dojednat nemohla. Do Ženevy chtěli její zástupci přijet jako ti, kdo si diktují podmínky, ale jejich představa, že na mezinárodním jednání prosadí dobrovolný odchod Asada od moci, už je nyní iluzorní. Sama opozice tedy začala oslabovat své volání po mezinárodní konferenci.

Syrská opozice si komplikuje svou situaci nejen vojenskou, ale i politickou tím, jak je nejednotná. Nehovoříme zde ani tak o faktu, že v jejích řadách bojuje mnoho sunnitských extremistů, syrských i zahraničních, ale také že je rozštěpená podle různých zájmů – podle národnostního klíče, který odrazuje Kurdy, podle toho, zda sídlí doma nebo v cizině a také podle postoje k samotnému jednání.

Prezidentu Asadovi se daří kazit přípravy konference tím, že žádá také účast takzvané umírněné vnitrosyrské opozice, jejíž požadavky jsou mírnější než u exilové Syrské národní rady. Asad například odmítá požadavek, aby předal moc, a s nevinným výrazem tvrdí, že o syrských záležitostech mají rozhodovat Syřané a nikoli zahraniční organizátoři konference.

Hlavní proud opozice však vůbec se setrváním Bašára Asada ve funkci nepočítá a za těchto okolností do Ženevy nepojede, i když jí to doporučuje i Liga arabských států. Opozice ani nemá jasno v tom, zda bude odchod Asada od moci požadovat jako výsledek jednání, anebo rovnou jako podmínku pro zahájení rozhovorů. Tím ovšem tříští síly a působí chaoticky, zvlášť ve srovnání se semknutou syrskou vládou a jejími sladěnými spojenci.

Právě Rusko, Čína a Írán úspěšně kormidlují přípravy na zatím jen hypotetickou konferenci proasadovským směrem. Rusko například prosazuje účast všech zemí, které mají na situaci v Sýrii vliv. To zní logicky, ale vlastně se tím říká, že by na ženevské konferenci měli zasednout také zástupci Íránu. Právě Teherán vojensky a finančně drží syrskou vládu nad vodou a také prostřednictvím libanonského Hizballáhu přímo ovlivňuje situaci na bojišti.

Účast Íránu by však byl doslova červeným hadrem pro velkou část opozice, tak i pro Saúdskou Arábii, která zas je patronem části opozičních sil. Znamenalo by to také vtáhnout Írán do řešení krizové situace ve východním Středomoří – a to jen na základě skutečnosti, že tam Íránci posílají peníze a zbraně. Proto opozice oznámila, že bude-li Írán pozván, na žádnou konferenci určitě nepojede.

Američané podmínečně s příjezdem Íránců souhlasí, ale jen pod podmínkou, že Teherán bude souhlasit se závěry prvního kola ženevských rozhovorů z června loňského roku. Ty mimo jiné požadují vytvoření přechodné vlády, složené ze zástupců dosavadní vlády i opozice, což má de facto znamenat odchod Asada od moci. S tím ovšem Íránci ani syrská vláda souhlasit nebudou.

To vše se děje v situaci, kdy zahynulo už hodně přes sto tisíc lidí, miliony uprchly z domovů a bloudí buď uvnitř Sýrie, nebo jsou v zahraničí, kde ovšem hrozí destabilizace tamních poměrů. Situace se posouvá k horšímu už i v Damašku, kde ve středu pří výbuchu zahynulo nejméně šest lidí, a další desítky byly zraněny. Vláda si však je jista, že Damašek, střední Sýrii i pobřežní oblast vojensky udrží i celá léta.

Pro Bašára Asada, který vojensky zesílil, zatímco opozice se kompromituje před řadou váhajících Syřanů svými přehmaty a nejednotou, je nyní snadné s nevinným úsměvem přijímat nabídku jednání. Dobře ví, že opozice jednání za současných okolností buď musí odmítnout, nebo ho přijme za podmínek, které budou vlastně znamenat rezignaci na téměř vše, kvůli čemu v březnu předloňského roku lidé vyšli do ulic. Proto, pokud se něco zásadního nezmění, do konce roku žádná konference v Ženevě nebude, anebo nebude za účasti těch, kterých se opravdu týká.