Jan Fingerland: Rakousko má designovaného kancléře

20. říjen 2017

Vsadit teď na složení budoucí rakouské vlády by znamenalo příliš neriskovat. Prezident pověřil jejím sestavením lidovce Sebastiana Kurze a málo kdo pochybuje, že ten sestaví vládu se Svobodnými. Jakýkoli jiný výsledek by byl překvapením.

V úvahu by samozřejmě přicházelo jednání vítězných lidovců se sociálními demokraty, kteří se umístili s odřenýma ušima na druhém místě, těsně před Svobodnými. Jenže to vlastně nikdo nechce – nejméně sami voliči. Ti se očividně cítili unaveni velkou pravolevou koalicí, která v jejich zemi vládla po největší část poválečných dějin. Obvykle ovšem v obráceném složení, protože sociální demokraté byli těmi silnějšími a lidovci jejich mladšími bratříčky.

K černo-modré lidovecko-svobodné koalici směruje celá logika volebních výsledků. Neboli, jak to sarkasticky vyjádřil předseda sociálních demokratů Christian Kern, programy lidovců a Svobodných jsou si tak podobné, jako kdyby od sebe opisovali. Kern tím narážel na skutečnost, že Kurzovi lidovci hráli na strunu obav z imigrace, podobně jak to již dříve dělali Svobodní.

Ze stejného důvodu se nepočítá s tím, že by nakonec společnou vládu sestavovali sociální demokraté se Svobodnými, taková varianta má podle Kerna šanci tisíciny promile. Neboli, jasněji řečeno, rakouští sociální demokraté jsou smířeni s odchodem do opozice a připisují to svému odporu proti ideologii budoucí vlády. Jejich kritici ovšem poukazují na to, že i SPÖ si zatím s rétorikou ochrany proti cizincům zahrávala.

Šéf rakouských sociálních demokratů Christian Kern

Distanci od vznikající vlády neskrýval ani prezident Van der Bellen, který vzešel ze strany zelených. Ale samozřejmě vyhověl ústavě a politické kultuře a pověřil sestavením vlády vítěze. Zároveň nahlas vyjádřil naději, že nová vláda bude ctít dlouhodobé zájmy státu a respektovat občanská a lidská práva a mezinárodní úmluvy. Neboli, prezident vlastně zkritizoval kabinet, který ještě nevznikl.

Lahev rakouského šnapsu

Nevznikl, ale skoro určitě vznikne. Co to bude znamenat pro Rakousko, pro jeho sousedy a pro celou Evropu? Časté srovnávání Sebastiana Kurze s francouzským prezidentem Macronem tu moc nepomůže. Společné mají jen mládí a raketový nástup do čela stran i vlád. Macron tak ovšem učinil s malou politickou zkušeností a v čele zcela nového hnutí.

Jedenatřicetiletý Sebastian Kurz

Naopak Kurz je navzdory svému věku už ostřílený politik s několikaletou zkušeností z křesla ministra zahraničí. A stojí v čele tradiční rakouské strany. A zatímco Francouz Macron zvítězil s příslibem změn, u Rakušana Kurze to není tak docela přesné. Tento politik se dívá spíše zpátky, chce vrátit Rakousko pár let zpátky, možná i pár desítek let.

Kurzovi kritici poukazují na to, že do rakouské veřejné debaty mimo jiné vrátil latentně xenofobní tón. Prezident Van der Bellen proto údajně varoval, že není ochoten jmenovat do vlády ministra, o kterém by se vědělo, že má za sebou rasistické nebo antisemitské výroky.

Sám Kurz se proti xenofobii a antisemitismu jednoznačně vyslovil, ale nikdo nepochybuje, že za jeho úspěchem stojí vědomě pěstovaný strach části voličů z migrace a také že Rakousko bude pod novou vládou společensky konzervativnější, než dosud. V řadě ohledů se vlastně rakouská veřejná debata mnohem více podobá té české a nikoli třeba německé, kde Angela Merkelová zvítězila se zcela opačným vzkazem společnosti.

Rakouský prezident Alexander Van der Bellen (Vlevo) a vítěz voleb Sebastian Kurz

Z českého hlediska je zajímavé, že Svobodní se vyjádřili ve prospěch užší spolupráce Rakouska se zeměmi Visegrádské čtyřky, nebo dokonce o rakouském vstupu do tohoto neformálního uskupení.

Tyto úvahy utnul sám Kurz prohlášením, že Rakousko chce spolupracovat s Francií a Německem a cítí se být předpolím Evropské unie. Se zeměmi – citujeme – východní Evropy, chce ale udržovat dobré vztahy. Záleží na nás, jestli chceme tuto lahev rakouského šnapsu vidět jako napůl prázdnou nebo napůl plnou.

Spustit audio